Město Čeljabinsk bylo v minulosti známé též jako „Tankograd“. Není divu, za druhé světové války se stalo nejvýznamnějším výrobcem tanků dodávaných na západní frontu. Hutní a strojírenská tradice ale na jihu Uralu pokračuje i novém tisíciletí. Místo tanků se zde vyrábějí traktory.
Za ozdobou první sovětské pětiletky, továrnou na výrobu traktorů v Čeljabinsku (Čeljabinskij traktornyj zavod), stál americký architekt Albert Kahn. Ten narýsoval v roce 1930 první plány. S výstavbou se začalo o tři roky později a již roku 1935 vyjel z montážní haly první traktor C-60 a v roce 1937 i první naftou poháněné vozidlo C-65. Do roku 1940 bylo v čeljabinské továrně vyrobeno přes sto tisíc traktorů.
S postupem německých vojsk do nitra SSSR se za Ural přesunula řada strojírenských podniků a Čeljabinsk získal neoficiální označení „Tankograd“. V roce 1944 zde pracovalo 60 tisíc dělníků. Díky tomu se z čeljabinského závodu stal nejvýznamnější dodavatel tanků na válečnou frontu. Běžela tu výroba několika typů tanků, v největším počtu pak slavného modelu T34, kterých se během let 1940-1945 vyrobilo přes 50 tisíc (souhrnný součet výroby i v jiných továrnách).
Po druhé světové válce se výroba postupně vrátila k zemědělským strojům. Miliontý traktor byl vyroben v roce 1984.
O třicet let později navštívil čeljabinský podnik, který v současnosti nese název UralTrak, fotograf průmyslových celků Viktor Mácha.
„Na hlavní bráně UralTraku nás čekal průvodce a bodře halekal: "Soudruzi z Čech, vítejte! Pojďte dál!" Vrátnicí jsme prošli na Rusko jen zběžnou kontrolou pasů a vyrazili do první z řady kováren. Fotit umožnili všechno a program záležel jen na nás,“ říká fotograf Mácha.
Během návštěvy viděl i starobylou halu s parou poháněnými buchary, slévárnu, změť potrubí či jeřábnice s tradičními šátky na hlavách. „Bylo to neuvěřitelné. Ředitel slévárny v saku například v provozu osobně předváděl dělníkovi, jak správně nahazovat vápno do pece. Návštěvu jsme uzavřeli bohatým obědem na účet podniku a srdečným loučením u auta. Bylo to vůbec ještě v Rusku?“ vzpomíná Mácha.
Více fotografií Viktora Máchy najdete na Facebooku, článek připravila redakce E15.cz.