Metody čištění vody, které používala mayská civilizace před 4 000 lety, představují nákladově efektivní a udržitelnou alternativu k moderním technikám úpravy vody. K tomuto výsledku dospěla nová studie, publikovaná v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Podle ní by se dnešní vlády při řešení problémů s úpravou vody mohly inspirovat starověkými Mayi, informuje web Study Finds.
Mayové byli průkopníky ve vytváření postupů čištění, filtrování a skladování vody. Budovali nádrže, které byly přirozeně čištěny vodními rostlinami a specifickými písky. Podle vědců by spojení současných znalostí s poznatky starých Mayů mohlo vést k ekonomickým a účinným řešením úpravy vody.
Bylo, nebylo před téměř 4000 lety
Mayská civilizace je na území dnešního Mexika, Guatemaly a Hondurasu nepřetržitě přítomna již nejméně 3 800 let. Byla průkopníkem v objevu poziční číselné soustavy, včetně konceptu nuly. Kromě toho byla Mezoamerika jednou z mála oblastí na světě, kde vzniklo písmo. Mayové dešifrovali složitosti času prostřednictvím svého komplexního kalendáře, který dokládá jejich pokročilé aritmetické schopnosti.
Mayové začali inovativně a intenzivně hospodařit v bažinách, přičemž využívali metodu zvanou „vyvýšená pole“. Ta zahrnovala vytvoření sítě kanálů a příkopů pro hospodaření s vodou během období dešťů i každoročního pětiměsíčního sucha.
Mayové vybudovali a udržovali nádrže, které dodávaly pitnou vodu po více než tisíc let. Tyto nádrže sloužily k zásobování obrovského počtu obyvatel jejich velkolepých měst. Aby mohla účinně hospodařit s vodou, vyvinula důmyslná civilizace infrastrukturu čítající kanály, přehrady, stavidla a bermy.
Písek jako filtr
Pro filtrování vody ve velkých městech, jako byl Tikal – významné mayské město z pozdně klasického období (600-900 n. l.), které se nachází v dnešní severní Guatemale – používali křemenný písek, často pocházející z poměrně vzdálených míst.
Analýza sedimentů z nádrže v Tikalu odhalila používání zeolitového písku, vulkanické varianty známé svou mimořádnou schopností filtrovat kontaminanty a škodlivé mikroby. Tento písek byl dovážen z míst vzdálených přibližně 30 kilometrů. Vědci poznamenávají, že nádrže v Tikalu mohly pojmout více než 900 000 m3 vody a zajišťovaly její zásobu pro přibližně 80 000 obyvatel města a úrodu během období sucha.
„Většina velkých jižních nížinných mayských měst vznikla v oblastech, kde chyběla povrchová voda, ale kde byla skvělá zemědělská půda,“ vysvětluje v tiskové zprávě hlavní autorka studie Lisa Lucero, která působí jako profesorka antropologie na Illinoiské univerzitě v Chicagu. „Kompenzovali to budováním systémů nádrží, které začínaly jako malé a postupně se zvětšovaly a stávaly se komplexnějšími.“
Role vodních rostlin
Mayští panovníci získávali velkou část své prestiže díky schopnostem zajistit zásoby vody a bohatou úrodu a často prováděli rituály k usmíření dešťového božstva Chahka. Vědci zdůrazňují úzkou souvislost mezi přístupem k čisté vodě a politickou autoritou a poznamenávají, že nejrozsáhlejší nádrže byly strategicky umístěny v blízkosti paláců a posvátných míst.
Jedním z problémů, kterým vládci čelili, bylo udržet vodu v nádržích čistou. K řešení tohoto problému Mayové pravděpodobně využívali filtrační schopnosti vodních rostlin, pocházejících ze středoamerických mokřadů, jako jsou ocúny, ostřice a rákos. Některé z těchto rostlin byly identifikovány v sedimentech odebraných z mayských nádrží.
Podle profesorky Lucero rostliny účinně čistily vodu, snižovaly její zakalení a zároveň absorbovaly znečišťující látky. Nádrže procházely pravidelnou údržbou, při níž se staré rostliny nahrazovaly novými, a sesbírané staré rostliny bohaté na živiny a půda se znovu využívaly jako hnojivo.
Důmyslný systém
Základem těchto nádrží byly lekníny – symboly čistoty a mayské královské moci. Pylová stopa této rostliny byla objevena sedimentech z různých nádrží. Pro podporu leknínů byly nádrže obložené hlínou, která usnadňovala růst kořenů.
Okolní stromy a keře navíc stínily hladinu, ochlazovaly vodu a bránily tak množení řas. Důkazy z různých měst naznačují, že tyto nádrže po více než tisíciletí trvale zásobovaly tisíce lidí čistou vodou a nefungovaly pouze během velkých such v letech 800 až 900 n. l.
Vědci se domnívají, že v době, kdy se naše planeta potýká s měnícími se klimatickými podmínkami, bychom měli zvážit převzetí technik založených na vodních rostlinách, které používali staří Mayové. Tento přístup zajišťuje nejen čistou vodu, ale také podporuje vodní život a doplňuje živiny v půdě.