Foto: ICRAR/Curtin

Foto: ICRAR/Curtin

Foto: ICRAR/Curtin

Foto: ICRAR/Curtin

Foto: ICRAR/Curtin, GLEAM Team, John Goldsmith/Celestial Visions

Foto: ICRAR/Curtin, GLEAM Team, John Goldsmith/Celestial Visions

Foto:  ESO/Digitized Sky Survey. Acknowledgement: Davide de Martin ,  CC BY 4.0

Foto: ESO/Digitized Sky Survey. Acknowledgement: Davide de Martin, CC BY 4.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  Jim Keller ,  CC BY 2.0

Foto: Jim Keller, CC BY 2.0

Foto:  ALMA (ESO/NAOJ/NRAO); ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0

Foto: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO); ESO/Y. Beletsky, CC BY 3.0

Foto:  Hubble Heritage ,  CC BY-SA 2.0

Foto: Hubble Heritage, CC BY-SA 2.0

Foto:  Nicholas Jones ,  CC BY 2.0

Foto: Nicholas Jones, CC BY 2.0

Foto:  ESO ,  CC BY 4.0

Foto: ESO, CC BY 4.0

Foto: ICRAR/Curtin
Foto: ICRAR/Curtin, GLEAM Team, John Goldsmith/Celestial Visions
Foto:  ESO/Digitized Sky Survey. Acknowledgement: Davide de Martin ,  CC BY 4.0
Foto: NASA
10
Fotogalerie

Teleskopy spojily síly, aby mohly studovat blízkou a velikou rádiovou galaxii Centaurus A

Centaurus A je obří eliptická galaxie ze souhvězdí Kentaura. Je od nás vzdálená asi 12 milionů světelných let, což z ní dělá jednu z nejbližších galaxií svého druhu. Mimo jiné je to i rádiová galaxie se zběsile aktivním galaktickým jádrem, které pohání supermasivní černá díra o hmotnosti asi 55 milionů Sluncí.

Pro astronomy je tato podivuhodná galaxie prakticky za rohem. Je to populární a velice atraktivní objekt pozorování na jižní obloze, jak pro amatérské astronomy, tak i pro profesionály se špičkovými přístroji.

Jak říká Ben McKinley z výzkumného centra International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) a Curtin University v australském Perthu, jako nejbližší rádiová galaxie je Centaurus A perfektní kosmickou laboratoří. Můžeme tam ve velkém detailu studovat fyzikální procesy, které jsou zodpovědné za tryskání hmoty a energie z horečnatě aktivního galaktického jádra.

Příznivá vzdálenost galaxie Centaurus A má ale i svou stinnou stránku. Je tak blízko a Zemi a tak veliká, že ji ve skutečnosti není snadné pozorovat těmi nejvýkonnějšími přístroji. Pokud totiž tuhle galaxii zaměří teleskop s detailním rozlišením, jaké vědci potřebují k výzkumu výtrysků hmoty a podobných věcí, tak se mu do zorného pole galaxie nevejde celá. A to je problém.

McKinley proto s mezinárodním týmem badatelů zorganizoval pozorování výtrysků hmoty veliké galaxie více teleskopy najednou. Použili k tomu australské radioteleskopy Murchison Widefield Array (MWA) a radioteleskop observatoře Parkes.

Radioteleskop MWA pracuje na nízkých rádiových frekvencích a nachází se v Západní Austrálii. 64metrový talíř radioteleskopu Parkes zase sleduje oblohu u města Parkes v Novém Jižní Walesu.

Kromě radioteleskopů se do projektu zapojily i optické teleskopy – Magellanův teleskop v Chile, teleskop observatoře Terroux v australské Canberře a teleskop observatoře High View v novozélandském Aucklandu.

Pozorování přinesla pozoruhodné výsledky. Vědci například v galaxii Centaurus A poprvé zaznamenali přítomnost galaktického větru, tedy proudu částic, které s velkou rychlostí letí směrem od centra galaxie a ovlivňují okolní prostředí.

Zdroj: ICRAR,

Určitě si přečtěte

Články odjinud