Sluneční soustava, tedy Slunce a všechny planety s měsíci a dalšími tělesy, vznikla velice dávno. Došlo k tomu zhruba před 4,5 miliardami let, takže o této události máme jen velmi skromné informace. Přitom nás pochopitelně zajímá, jak to tehdy všechno začalo.
Výzkumný tým amerických laboratoří Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL), který vedl kosmochemik Greg Brennecka, ve své nové studii zjistil, že Sluneční soustava vznikla překvapivě rychle, během méně než 200 tisíc let. Vědcům to prozradily izotopy molybdenu, které se nacházejí v pradávných meteoritech. Vzhledem ke stáří Slunce i celé Sluneční soustavy to bylo opravdu rychlé.
Materiál, z něhož původně vzniklo Slunce s planetami, původně pocházel z velkého mračna kosmického plynu a prachu. Naše dosavadní představy o tom, jak to tehdy mohlo proběhnout, vycházely z pozorování jiných a zároveň podobných planetárních systémů, které se rodí právě v dnešní době.
Na jejich základě astronomové přibližně odhadli, že hroucení kosmického mračna a zažehnutí hvězdy trvá tak asi 1-2 milionů let. Díky výzkumu Brenneckova týmu teď máme konečně v ruce nějaká pořádná čísla, která jsou podstatně nižší.
Inkluze bohaté na vápník a hliník
Nejstarší datované částice pevné hmoty, které známe ze Sluneční soustavy, jsou takzvané inkluze bohaté na vápník a hliník (CAI, podle anglického Calcium-aluminum–rich inclusions). Představují přímý záznam z období vzniku Sluneční soustavy.
Většina z nich se vytvořila v době před 4,567 miliardami let. Mívají velikost v mikrometrech až centimetrech a vznikly v horkém prostředí, pravděpodobně poblíž čerstvě narozeného Slunce. Pak se postupně dostaly do oblasti, ve které vznikly uhlíkové chondrity, v nichž se tyto inkluze CAI dnes nalézají.
Brenneckův tým prozkoumal obsah izotopů molybdenu a složení stopových prvků v různých inkluzích CAI, které byly získány z celé řady uhlíkových chondritů, včetně meteoritu Allende, největšího uhlíkového chondritu, co byl nalezen na Zemi. Ukázalo se, že všechny tyto inkluze mají stejný obsah složení izotopů molybdenu.
Badatelé z toho odvodili, že inkluze vznikly v době hroucení původního kosmického mračna. Podle datování se objevily v průběhu 40 až 200 tisíc let, a to je podle badatelů také doba, za jakou se zhroutilo mračno a došlo k zážehu Slunce.
