Vědci z University of Massachusetts Amherst a University of Alaska Anchorage zveřejnili převratnou analýzu dopadu těžby lithiové solanky na životní prostředí. Nová studie, která jako první plně zohledňuje hydrologický dopad těžby lithia, je zajímavým pohledem na často opomíjené „skryté náklady“ technologií obnovitelných zdrojů využívajících lithium jako surovinu.
Studie poskytuje pohled na proces těžby lithia, které je klíčovou složkou lithium-iontových akumulátorů. Tyto akumulátory jsou přitom považovány za nezbytné pro přechod od fosilních paliv k obnovitelné energii. Nejdůležitějšími aspekty pro posouzení, zda je lithium získáváno eticky, jsou stáří a zdroj vody, ve které se lithium nachází.
Opomíjené faktory
V různých studiích o dopadu obnovitelných a udržitelných technologií na životní prostředí bohužel nejsou zohledňovány všechny aspekty. Přestože odborníci sami uvádějí, že dopad těžby lithia je spíše minimální, tato studie jako první svého druhu odhaluje, že celková spotřeba vody v solné pláni Salar de Atacama, jež je největším světovým zdrojem lithia, převyšuje její přísun.
Podle profesora Davida Boutta, který je jedním ze spoluautorů článku, je lithium zvláštní prvek. Přestože je nejlehčím kovem, za normálních podmínek nerad zůstává v pevném stavu. Přestože se lithium často vyskytuje ve vrstvách sopečného popela, poměrně rychle reaguje s vodou.
Z tohoto důvodu se lithium během dešťů nebo tání sněhu dostává do podzemních vod. Zpravidla se usazuje v ploché pánvi v podobě roztoku vody a lithia. Vzniklá solanka je tak hustá, že se často dostává pod hladinu sladké povrchové vody, jež zůstává na jejím povrchu. Tyto sladkovodní laguny se pak mění v útočiště ikonických zvířat, jako jsou plameňáci, a dalších vzácných, zranitelných ekosystémů.
Výzkum v Salar de Atacama
Výzkum probíhal na solné pláni Salar de Atacama o rozloze 850 km² v Chile, kde se údajně nachází více než 40 % známých světových zásob lithia. Ukázalo se, že změny vlastností povrchových vod nebo zásob vody v povodí nesouvisejí s těžbou lithiové solanky.
Salar de Atacama je domovem předků mnoha domorodých skupin a nachází se zde také řada ekologicky významných živočišných rezervací. Využívání vody v této oblasti obnáší riziko narušení ekologického stavu regionu i domorodého způsobu života, protože solné pláně jsou velmi citlivé a závislé na omezených zásobách sladké vody.
Až do dnešního dne však neexistovala metoda hodnocení využívání vody nebo dopadů těžby lithia v tomto regionu. „Abychom pochopili vliv těžby lithia na životní prostředí,“ uvádí hlavní autor článku Brendan Moran „musíme porozumět hydrologii v oblasti, kde se lithium nachází. Je mnohem složitější, než se odborníci dosud domnívali.“
Moran a Boutt používají pro zdůraznění složitosti a předchozího nepochopení hydrologie Salar de Atacama analogii s bankovním účtem. Představte si, že každý měsíc dostáváte výplatu. Finančně stabilní jste, pokud vaše měsíční výdaje nepřevyšují měsíční příjem.
Detailní sledování vody
Dřívější studie o Salar de Atacama považovaly za jediné faktory ovlivňující hladinu vody v solných pláních občasné srážky a sezónní odtok z okolních horských masivů. Podle výzkumu Morana a jeho kolegů je však více než polovina sladké vody, která zásobuje mokřady a laguny, stará nejméně 60 let. „Protože jsou tyto oblasti tak suché a podzemní voda tak stará,“ říká Moran, „hydrologický systém reaguje na změny klimatu, hydrologie a využívání vody velmi pomalu.“
K těmto zjištěním přispělo sledování cesty vody do Salar de Atacama a jejího průměrného stáří v různých vodních útvarech, včetně povrchových vod a vody v podpovrchových vrstvách. Podle Morana celkový hydrologický systém reaguje na změny teploty, hydrologie a potřeby vody velice pomalu.
Povrchové vody a citlivé biotopy proto mohou v důsledku krátkodobých klimatických změn, jako bylo nedávné velké sucho a extrémní srážky, projít výraznými a rychlými změnami. Situace se může dále zhoršovat, protože lze předpokládat, že klimatické změny v oblasti přinesou větší sucha.
Příliš mnoho vody
V souladu s metaforou s bankovním účtem se tedy výplata pravděpodobně zmenšuje a nebude přicházet každý měsíc. V důsledku toho musí vědci sledovat spotřebu vody po mnohem delší dobu než v současnosti a dávat pozor na významné události, jako jsou sucha v monitorované oblasti.
Spolu s geochemickými stopami jsou pro komplexní hydrologické monitorování zapotřebí i další techniky. Vědci použili k analýze změn v rozloze mokřadů za posledních 40 let srážkoměry, satelitní měření a statistiky o spotřebě vody od chilské vlády. K určení změn srážek za stejné časové období použili také satelitní měření.
Důsledky nadměrného využívání vody „se mohou v systému ještě projevit a je třeba je pečlivě sledovat,“ vysvětlil Moran. Potenciální dopady se totiž mohou promítnout až v příštích desetiletích, protože podzemní vodě trvá dlouho, než se dostane do celého povodí.