Řada těžebních společností chce z oceánského dna dobývat suroviny jako nikl, měď, mangan a kobalt. Tento proces by ovšem zahrnoval použití obřích strojů… a nevyhnutelně zničil všechny místní ekosystémy či habitaty.
Například firma Metals Company, dřívá známá jako Deep Green, argumentuje tm, že realizace jejích plánů je nezbytná k zajištění dostatečného množství kovů potřebných pro výrobu baterií do elektromobilů.
Proti tomuto tvrzení se však postavili nejen mnozí vědci, ale dokonce i některé automobilky. „Deep Green nabízí falešnou nebo dystopickou volbu,“ komentoval to Matthew Gianni, spoluzakladatel Deep Sea Conservation Coalition.
Příležitost k pokroku, ale i hrozba
Získávání výše zmíněných kovů z oceánského dna pomocí strojů, jejichž dopad na životní prostředí není snadné předem odhadnout, by se lidstvu rozhodně nemuselo vyplatit. Zvlášť když přičteme skutečnost, že tuto oblast je téměř nemožné monitorovat a regulovat.
Podle zakladatele nadace Nekton Olivera Steedse současné těžební technologie představují „mimořádnou příležitost k pokroku, ale rovněž hrozbu“. Podobně hovoří také Douglas McCauley z University of California.
„Vědci pokládají několik velmi důležitých otázek o dopadech oceánské těžby,“ uvedl McCauley. „Kolik vyhynutí by mohlo být generováno? Jak dlouho bude trvat obnovení těchto systémů s extrémně nízkou odolností? Jaký to bude mít dopad na schopnost oceánu zachytávat uhlík?“
Foto: Philweb, CC BY-SA 3.0