Pokud jste nechodili za školu, jistě si z hodin zeměpisu pamatujete na teorii deskové tektoniky, podle které je zemská kůra rozlámaná na jednotlivé kusy, které kloužou po měkkém podloží, navzájem se střetávají a v průběhu milionů let formují nové kontinenty.
Jednou z těchto desek je i ta africká, která se noří pod Evropu a v minulosti pomohla vytvořit třeba oblouk Alp, anebo naopak Indie, která po střetu s Asií vyzvedla do výše celé pohoří Himálaj. Jiné desky zase kloužou vedle sebe a v místě styku vytvářejí takzvaný transformní zlom. Třeba San Andreas v Kalifornii.
1 500 km pod Evropou leží Greater Adria
Tak, konec opakování zameškaných hodin a zpět do Evropy. Tým vědců pod vedením profesora Hinsbergena z Utrechtské univerzity před nedávném publikoval obsáhlý článek, který završuje výzkum hypotetického a dávno zaniklého kontinentu Greater Adria.
Greater Adria před 140 miliony let (Zdroj: Utrechtská univerzita)
Velká Adrie mohla mít rozměry Grónska, a když byste se narodili třeba 12. ledna 200 milionů let před naším letopočtem, našli byste ji kdesi na místě dnešního libyjského pobřeží. Podle Hinsbergena se totiž zhruba tou dobou odtrhla od pevninské Afriky, aby se následně vydala severovýchodním směrem a střetla se s hmotou, která dnes tvoří jižní Evropu a Turecko.
Protichůdné tektonické síly Adrii po cestě roztrhaly na kusy, čili její západní část pomohla zformovat dnešní jižní části Evropy včetně Alp a jadranského pobřeží, zatímco ta východní odplula dál a vytvořila Turecko.
Pozůstatek Adrie: Vápencový převis v tureckém pohoří Taurus (Zdroj: Utrechtská univerzita)
Některé zbytky Velké Adrie jsou podle vědců patrné dodnes, drtivá většina někdejšího ostrova se ale zanořila pod Evropu do hloubky až 1 500 kilometrů, kde ji odhalí leda odrazy seismických vln.
Jak se hledá zaniklý kontinent
Ještě zajímavější je však způsob, jak Hinsbergen a jeho tým pradávný kontinent vlastně objevil. Zpětnou rekonstrukcí deskové tektoniky! Vědci tedy nejprve analyzovali geologická data z několika desítek zemí Evropy a Asie, informace nahráli do rekonstrukčního programu a vytvořili model, který simuloval opačný pohyb jednotlivých částí zemské kůry v čase.
Rekonstrukce Greater Adria (Douwe van Hinsbergen):
Z jižního okraje dnešního Evropy se brzy začaly nořit malé kusy roztrhaného kontinentu, postupně se spojily v jeden celek – Velkou Adrii, a ta už pak zamířila zpátky v čase konečně k pobřeží tehdejší Afriky, kde se s ní spojila.
Jen připomenu, že se společně s Adrií pochopitelně pohybovaly i další litosférické desky, takže když bychom se opravdu přesunuli o 200 milionů zpět, rozhodně bychom neviděli jen poněkud odlišnou Afriku, ale samozřejmě i Evropu a další kontinenty
Už se rodí příští superkontinent
Z toho plyne možná ještě palčivější otázka: Jak bude Evropa, Afrika a další kontinenty vypadat za dalších pár set milionů let? Díky počítačovým modelům deskové tektoniky můžeme pohyb v čase zrychlit oběma směry a předpovědět, že do sebe většina kontinentů jednou opět vrazí a vytvoří další superkontinent.
Rekonstrukce podoby superkontinentu Pangea (Foto: Kieff, CC-BY-SA-3.0)
Ten poslední se jmenoval Pangea, zformoval se zhruba před 310 miliony let a o 100 milionů let později se začal opět rozpadat na současnou podobu zemského povrchu. Ta je však opět jen dočasná, podle modelů by se totiž mohl během příštích 200-250 milionů let vytvořit další superkontinent.
Geneze superkontinentu Aurica (Americká geofyzikální unie):
Podle simulace z loňského roku, v rámci které vědci použili čtyři různé modely, by to mohla být docela kompaktní Novopanega, Pangea Ultima s obrovským vnitřním mořem, Aurica, ve které se Atlantický oceán promění v několik malých moří, takže České dráhy budou moci konečně vypravit přímý spoj Zlín – Dallas, anebo Amasia.
Novopangea, Pangea Ultima a Amasia
Ta se oproti ostatním modelům liší v tom, že v ní převládne severní pohyb a většina kontinentů se přesune k dnešnímu severnímu pólu, kde se spojí v jeden celek, no a ten zbytek naopak zamíří k jihu a spojí se v novou Antarktidu. Oba superkontinenty pak bude oddělovat obrovský oceán.
Nelze než doufat, že ať už to dopadne jakkoliv, budeme mít konečně nějaké to České moře. Ostatně nebylo by to poprvé.