To je objev na Nobelovu cenu. Genová terapie pomůže proti smrtícím prionovým chorobám

Za objevy související s tzv. prionovými chorobami už byly uděleny dvě Nobelovy ceny. První dostal Američan Carleton Gajdusek v roce 1976 za objev infekční povahy onemocnění kuru šířícího se mezi novoguinejskými Foreji rituálním kanibalismem. Tu druhou přiřkl nobelovský výbor v roce 1997 dalšímu Američanovi Stanleymu Prusinerovi za odhalení molekulární příčiny těchto nevyléčitelných a stoprocentně smrtících onemocnění.

Říká se, že Nobelova cena bude udělena do třetice tomu, kdo objeví lék na prionová onemocnění.  Možná čeká na týmy vedené Jonathanem Weissmanem z Whitehead Intitute for Biomedical Research v americké Cambridge a Soniou Vallabhovou z bostonského Broad Institute, které ve studii publikované vědeckým časopisem Science představily nový typ genové terapie proti prionovým chorobám. Ten zatím funguje na laboratorních myších.

Smrtící zašmodrchaná bílkovina

K prionovým onemocněním patří třeba lidská Creutzfeldt-Jakobova choroba, bovinní spongiformní encefalopatie známá také jako nemoc šílených krav, scrapie ovcí označovaná také jako klusavka nebo chronické chřadnutí jelenů. Jedná se o infekční choroby, ale jejich původcem není ani virus, ani bakterie či kvasinka.

Onemocnění vyvolává bílkovina, jež je organismu vlastní a živočich včetně člověka si ji ve svém organismu sám vyrábí. Tento tzv. prionový protein se vyskytuje ve všech typech buněk a jeho funkce není zcela jasná. Pozoruhodné je, že pokud je gen pro jeho tvorbu poškozený, pak organismu prionový protein nechybí. Třeba myši ale i skot bez něj žijí, aniž by na nich byly patrné známky jakéhokoli postižení.

Na nebezpečnosti získává prionový protein změnou své prostorové konformace a proměnou na tzv. prion. Nemění se jeho aminokyselinové složení, ale celkový tvar molekuly, kde jsou struktury známé jako alfa-šroubovice nahrazeny beta-skládanými listy. Protein tím získá na odolnosti vůči enzymům, které ho běžně likvidují, a začne se v těle hromadit.

Přibývá jej i proto, že bílkoviny „zašmodrchané“ do beta-skládaných listů slouží jako matrice a při kontaktu se „zdravými“ alfa-šroubovicovými bílkovinami je převádějí do „zašmodrchaného“ stavu. Prion je toxický především pro nervové buňky, které masově hynou a v nervové tkáni po nich zbydou prázdné „bubliny“. Mozek a mícha tak získávají vzhled houby na mytí. Odtud pochází souhrnné označování prionových chorob jako přenosné spongiformní encefalopatie.

Creutzfeldt-Jakobova choroba a další lidská prionová onemocnění vznikají obvykle v důsledku dědičné dispozice, kdy se podle varianty genu vytváří prionový protein se zvýšenou tendencí k zašmodrchání. Člověk však může onemocnět i poté, co zkonzumoval zvířecí infekční částice – priony - s masem nemocných zvířat.

Zvířecí priony fungují v jeho těla jako matrice pro šmodrchání lidského prionového proteinu. Tento způsob přenosu nákazy je usnadněn tím, že priony jsou silně rezistentní k vysokým teplotám a tepelná úprava masa je neničí. Dokazuje to i kuru šířené konzumací masa nebožtíků nakažených touto chorobou.

Na člověka je přenosná třeba bovinní spongiformní encefalopatie a možná i chronické chřadnutí jelenů, o kterém se spekuluje v souvislosti s konzumací masa nakažených amerických jelenců. Tato prionová choroba se už objevila také u sobů a jelenů v Evropě.