Z dnešního pohledu již přeceňovaná a překonaná tragédie (za války šla ke dnu sesterská loď - zdravotnická s ještě více lidmi na palubě). Souhra běžných chyb doby. Stručně, velká loď s malým kormidlem (velký poloměr při otáčení), bez přímé reverzace středového šroubu (jen dva krajní), v zájmu bohatých cestujících méně záchranných člunů, dle staré normy (výhled z paluby, procházky), honba za Modrou stuhou (příliš severně, možnost ledovců), nevybalené dalekohledy, ošizené vodotěsné přepážky, nedosahující potřebných horních palub (přelévání).
> Dne víme, že záchranné čluny byly poloprázdné, místo +70 mužů (testováno), pár slečen s dětmi (holt boháči jsou něco víc, než trhani v podpalubí), dále víme, že simulace (docela přesné) hovoří, že loď měla zařadit plný zpětný chod, ale jet přímo na ledovec. Chyba v plátování (při stavbě v přístavu), nekvalitní nýty (ručně zatloukané) a nevhodný spoj, se projevil ohnutím, trhlinou do lodi ve značné délce. Náraz přímo by sice zničili 4 oddíly, jenže to jsou právě ty 4, se kterými by Titanic sice poškozený a za snížené rychlosti doplul do cíle. Kotelny ani důležité části by zasaženy nebyly, využít by bylo možno i čerpadel, které by na případné průsaky stačily.