Čtyřiadvacátého listopadu 1922 odkryli dělníci v egyptském Údolí králů zazděný vstup s pečetí nesoucí otisk koše, posvátného skaraba a slunečního disku. Tyto symboly se užívaly ke zpodobnění jména faraona Tutanchamona. Vedoucí vykopávek americký archeolog Howard Carter si byl jistý, že je na dobré stopě ke kolosálnímu objevu.
Dělníci rozebrali zeď z hrubých kamenů a pokračovali v odklízení kamení z chodby, která se jim otevřela. O dva dny později odkryli další kamennou zeď. Howard Carter v přítomnosti svého sponzora lorda Carnavona a jeho dcery odstranil kameny v horním rohu zdi a ve světle svíčky nahlédl dovnitř.
„Dřív, než jsem stačil cokoli zahlédnout, plamen svíčky zablikal v proudu horkého vzduchu, který se vyvalil ven. Ale jakmile si oči zvykly na blikotání světla, vystoupilo přede mnou nitro komory s podivnou a nádhernou směsí mimořádných a nádherných předmětů,“ zapsal si Howard Carter o tomto okamžiku do deníku.
„Je to nádherné!“
Carter se nejdřív domníval že se dívá na malovanou zeď. Teprve po chvíli si uvědomil, že má před sebou skutečné předměty. Lord Carnavon nevydržel a zeptal se: „Vidíte tam něco?“
Podle Carterova deníku archeolog odpověděl: „Ano, a je to nádherné.“
Od těchto památných chvil, které mnozí považují za přelom v archeologii, uběhne plné století. Carterovi trvalo déle než rok, než se dostal do vlastní pohřební komory. Vstoupil do ní až 12. února 1924. To už byl lord Carnavon po smrti.
Zemřel na otravu krve poté, co se mu zanítila ranka, když si při holení seřízl komáří štípanec. To byl počátek legendy o prokletí Tutanchamonovy hrobky. Ani s odstupem století ale není o tajemství kolem Tutanchamona nouze.
Titulní foto: EditorfromMars, CC BY-SA 4.0
Kulhající faraón s holí?
V roce 2010 vyšla v předním lékařském časopise JAMA studie týmu slavného egyptologa Zahiho Hawasse, v které jsou kromě jiného prezentovány i výsledky průzkumu Tutanchamonovy mumie pomocí moderní počítačové tomografie. Její autoři došli k závěru, že Tutanchamon trpěl vrozenou vadou pes equinovarus lidově označovanou jako „koňská noha“.
Kromě toho ho měly sužovat i další zdravotní problémy. Hawass a Saleem tak představili světu Tutanchamona jako neduživého hocha a jejich interpretace se ujala. Ale je to pravdivý obraz mladého faraóna?
Anatom Douglas Derry, který se podílel s Carterem na vyzvednutí Tutanchamonovy mumie ze sarkofágů, žádnou deformaci levé nohy nezaznamenal. Aspoň to vyplývá z výsledků jeho průzkumu mumie zveřejněných v roce 1972 Frankem Filcem Leekem v knize The Human Remains from the Tomb of Tutʻankhamūn.
V roce 1968 byly pořízeny rentgenové snímky mumie a ani ty deformitu končetiny neodhalily. V roce 1996 se ale staly podkladem pro tvrzení, že Tutanchamon byl v devatenácti letech zavražděn. Ty byly později odmítnuty a za hlavní příčinu předčasné faraonovy smrti byly označeny komplikace vyvolané zlomeninou nohy.
Studie Hawassova týmu z roku 2010 byla podrobena tvrdé kritice. Ta se týkala i údajné „koňské nohy“. Ortoped James Gamble ze Stanford University to celkem jednoznačně odmítl, když v kritice pro JAMA napsal: „Nesouhlasím se závěrem autorů, že Tutanchamon měl levou pes equinovarus.“
Představa churavého, těžce kulhajícího mladíka, který se pohybuje jen s obtížemi a musí se přitom opírat o hůl, tedy není zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo ze studie Hawassova týmu zdát.
Ukradené zásluhy
Líčení Tutanchamona jako málo významného faraóna není spravedlivé. Ukázalo se, že některé jeho počiny si přivlastnil jeho nástupce Haremheb, který býval za Tutanchamonova života jeho vojenským poradcem. To je případ kolonády v chrámu v Luxoru, kterou začal budovat Amenhotep III. a dokončil ji právě Tutanchamon. Tam bylo Tutanchamonovo jméno jako budovatele odstraněno a nahrazeno Haremhebovým.
O Tutanchamonovi víme jen málo i proto, že se nedochoval jeho zádušní chrám. Tento zvláštní typ chrámů měl připomínat vládu faraona a sloužil jeho posmrtnému kultu. Z reliéfů a nápisů lze vyčíst mnohé, i když nejednou jsou tu úspěchy vládců zveličeny a neúspěchy zamlčeny. Tutanchamonův zádušní chrám byla ale rozebrán a kameny z něj posloužily k budování pozdějších staveb.
Naštěstí se některé z nich našly a egyptologové z nich vyčetli zajímavé věci. Zřejmě na nich byly zachyceny nejméně dvě významné bitvy, v kterých mladý král zvítězil. Jednu vybojoval se Syřany na severních hranicích říše, druhou pak na jihu s Núbijci.
Šlo o zachycení skutečných bojů? A účastnil se jich Tutanchamon osobně, nebo se nechal zastoupit třeba právě Haremhebem? Na to není lehké odpovědět.
Americký egyptolog Bob Brier z Long Island University se ve své nové knize Tutankhamun and the Tomb that Changed the World kloní k názoru, že bitvy by získaly na věrohodnosti, kdyby byly na kamenech z faraónova zádušního chrámu datovány. Tutanchamon nastoupil na trůn v devíti letech a vládl deset let. Pokud by se bitvy odehrály v období do čtvrtého či pátého roku Tutanchamonovy vlády, pak se zdá Brierovi účast faraóna v bitvách nereálná.
Pokud by se ale odehrály třeba v devátém roce jeho vlády, pak by byla situace úplně jiná. Pokud by scény z bitev nebyly vůbec datovány, nasvědčovalo by to, že jsou zřejmě produktem starověkého PR. Zatím se ale nepodařilo nalézt kameny, které by datum znázorněných bitev nesly. To ale neznamená, že takové kameny neexistovaly nebo dokonce neexistují. Možná jen čekají na odhalení.
Místo chudáka zdatný vojevůdce
Brier předpokládá, že Tutanchamon nebyl těžce postižený, nemocemi sužovaný chudák. Naopak, podle něj to byl celkem zdatný mladý muž, v bitvách skutečně bojoval a dosáhl v nich významných vítězství. Brier se přitom opírá například o výzkum koženého kyrysu nalezeného Carterem v Tutanchamonově hrobce. Tato část zbroje se dochovala těžce poškozená.
Podepsal se na ní nejen zub času, ale také poněkud neurvalý způsob, jakým ho nálezci dostávali ze skříňky, v které byl uložen. Kyrys je tvořený silnými plátky kůže, které se překrývají jako šupiny. Brier se odvolává na zjištění Lucy-Anne Skinnerové z American University Cairo, že kyrys nese stopy po nošení a Tutanchamon ho tedy často používal.
O deformované Tutanchamonově noze nesvědčí ani nález obuvi, kterou dostal faraón s sebou na poslední cestu. Žádný z mnoha jeho sandálů nenese stopy po abnormálním opotřebení.
Zastánci těžce postiženého Tutanchamona argumentují faktem, že se v hrobce našlo sto třicet holí. Jejich odpůrci ale namítají, že hole byly pro vysoce postavené Egypťany odznakem moci. Pokud s nimi chodili, neznamená to, že je potřebovali k chůzi.
„Když dáme vše dohromady, celý současný výzkum o Tutanchamonovi od interpretace rentgenů a snímků pořízených počítačovou tomografií po jeho obuv a zádušní chrám, získáme poněkud jiný portrét, než jaký nám nabízejí masové sdělovací prostředky či dokonce vědecké publikace,“ říká Bob Brier. „Byl Tutanchamon vojevůdce a válečník? Jsme stále více nakloněni k tomu říci: Ano.“
Tady je ale třeba připomenout, že Bob Brier byl autorem teorií o zavraždění Tutanchamona, kterého měli jeho nepřátelé zabít úderem do týlu. Jak je vidět, i Brier se může celkem zásadně mýlit.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
