V době, kdy se po zemi procházeli dinosauři, došlo v galaxii NGC 2525 k výbuchu mrtvé hvězdy. Krátce před výbuchem jsme zde měli bílého trpaslíka. Objekt o hmotnosti Slunce ale velikosti jen o něco větší než Země. Jedná se o konečné stádium ve vývoji hvězdy podobné Slunci, která odhodila svou plynnou obálku.
V tomto případě ale nešlo o úplně konečné stádium. Bílý trpaslík kradl materiál ze sousední hvězdy, čímž postupně rostla jeho hmotnost. Tento proces ale není nekonečný. Po dosažení tzv. Chandrasekharovy meze dojde k výbuchu supernovy.
Tato mez je vždy stejná – 1,44 hmotnosti Slunce, takže pokud změříme jasnost supernovy na pozemské obloze, můžeme spočítat její vzdálenost a tím i vzdálenost galaxie, ve které se supernova nachází. Odborně se tomu říká standardní svíčka. O 70 milionů let doputovalo světlo na Zemi, kde ho 15. ledna 2018 spatřil amatérský astronom Kóiči Itagaki jako supernovu s označením SN 2018gv.
Na supernovu se následně podívaly velké astronomické observatoře i Hubblův kosmický dalekohled. NASA nyní zveřejnila časosběrné video, které zachycuje pokles jasnosti supernovy v dalších týdnech (video níže se třikrát opakuje). Na videu je vidět i světelná křivka (graf závislosti jasnosti na čase).
Podobná pozorování nám umožňují lépe pochopit tento typ supernov, protože to, co jsme napsali výše, že stačí změřit jasnost a získáme vzdálenost, je přece jen trochu zjednodušující.
Pozorování Hubblova dalekohledu vedl Adam Riess, který se výzkumu standardních svíček věnuje dlouhodobě. Před 22 lety vedl jeden ze dvou týmů, který zjistil, že se rozpínání vesmíru zrychluje. Astronomové to dnes vysvětlují existencí tzv. skryté energie. Riess v roce 2011 dostal za svůj objev Nobelovu cenu za fyziku.
