Satelitní internetové služby poskytované společnostmi SpaceX (Starlink), Eutelsat (OneWeb) nebo Amazon (Kuiper) budou mít mnohem vyšší uhlíkovou stopu než pozemní alternativy. O ne právě pozitivním zjištění informuje magazín New Scientist.
Vesmírné závody, v jejichž rámci firmy SpaceX, Eutelsat a Amazon vypouštějí tisíce satelitů schopných poskytovat internetové služby, si pravděpodobně vyžádají značné ekologické náklady. K tomuto závěru dospěl první pokus o výpočet uhlíkové stopy spojené s provozem jednotlivých satelitních konstelací.
Několikanásobně vyšší uhlíková stopa
Analýza, kterou provedli vědci z USA a Velké Británie, zjistila, že uhlíková stopa každé satelitní konstelace je potenciálně 14× až 21× vyšší v přepočtu na jednoho uživatele internetu než emise spojené s mobilním internetem a pozemními službami. Hlavním důvodem jsou emise oxidu uhličitého a uhelnatého, produkované ve velkém množství při startech raket vynášejících družice.
Navíc je možné, že potenciál znečištění satelitních internetových služeb je ve skutečnosti mnohem vyšší, než ukazuje výpočet. Když autoři studie vzali v úvahu možné dopady dalších emisí částic vznikajících při startu rakety, jako je černý uhlík, oxid hlinitý a vodní pára, vypočítali, že uhlíková stopa na jednoho účastníka může být 31× až 91× vyšší než u pozemního internetu.
Ze tří konkurentů v oblasti satelitního internetu se obecně daří dosahovat nejnižších emisí uhlíku v přepočtu na jednoho účastníka Starlinku od SpaceX – asi 31× více než u pozemních ekvivalentů. Tento výsledek je dán především skutečností, že Starlink poskytuje své služby největšímu počtu zákazníků, mezi které se emise rozpočítávají.
Nejlépe je na tom Starlink. Má hodně zákazníků
Nejhorší emise může mít připravovaná konstelace Project Kuiper od Amazonu, mimo jiné proto, že k vypuštění prvních satelitů v roce 2024 bude využívat nový evropský raketový systém Ariane 6. Na rozdíl od rakety Falcon 9 z dílny SpaceX, kterou používá Starlink a družice OneWeb Eutelsatu, bude raketový systém Ariane 6 využívat pevné palivo, které emituje výrazně vyšší množství určitých částic, například oxidu hlinitého.
Podle Martina Rosse z kalifornské neziskové organizace Aerospace Corporation, která se zaměřuje na oblast kosmonautiky a na výzkumu se nepodílela, je tato studie „prvním velkým krokem“ k zohlednění bezprostředních ekologických dopadů vypouštění družic.
Ross upozorňuje, že se tento emisní dopad v následujících letech změní k horšímu. Družice jsou totiž navržené tak, aby po čtyřech až pěti letech shořely v zemské atmosféře, a v té době bude nutné vypustit nové náhradní družice, čímž uhlíková stopa ještě vzroste. „Jednou z charakteristik odvětví kosmických letů je, že jsme se v minulosti příliš nezabývali globálními dopady,“ říká Ross. „Je to poměrně mladé odvětví, které je do značné míry neregulované.“