Dnešní AI, jak si všichni myslí, je jen zdokonalený google. Na základě dotazu projede nějakým kvantovým vzorcem, kde v okamžiku dotazu do vstupu ihned vyleze odpověď na výstupu. Dá se s ní diskutovat, jako s živým člověkem. Zeptáte se jednou, pochopí to jinak a odpoví a na základě toho zjistíte, že se musíte umět zeptat. Zeptat stejně, jako se musíte umět zeptat člověka nebo učitelky. AI sdružuje veškeré vědění, umí napsat vědeckou práci i programovat. Umí se sama učit a zdokonalovat. Dbá základů slušné a kultivované diskuze, ale také vás slušně pošle někam, když položíte špatný úkol, např. něco, co ohrožuje jiné nebo je nelegální či neetické. Ale pořád je to stroj, který se sám nerozhoduje. Ale umí se zdokonalovat (což je v podstatě to stejné, jako by se program dokázal sám přeprogramovat).
Mějte však všichni na paměti, že i kdybychom propojili paměťové obvody všech počítačů na světě dohromady, tak to nedá ani procento paměti jednoho lidského mozku. Jak to - že cítíme bolest? Jak to, že něco bolí a nutí nás to učinit "něco"? Ano - to je to, na co mířím - je to jen v mozku a jak ten zub někdy bolí, co? Pořád je to jen informace v mozku, která má nějakou prioritu. Bezvýznamné pro jiné lidi, co necítí Váš zubní kaz.
Řekl bych, že to opravdu dáno nějakou hranicí, kdy záleží na počtu paměťových buně, aby si uvědomily, že jsou samy sebou - a hlavně - je to dáno evolucí. Musí to projít sítem přirozeného výběru.
Ale nezoufejte, dnešní superpočítače už umí zkopírovat pár procent mozku octomilky - přesněji řečeno její řídící systém letu. Ale to, že mne otravuje vždy jen jedna octomilka a druhá přiletí až poté, co tu jednu zabiju, nedokáže žádný vědec ani program zatím napodobit, nasimulovat či vysvětlit.
