Závody F1 jsou přehlídkou špičkových technických vymožeností. Napětí do nich však vnášejí hlavně piloti usedající do kokpitů závodních strojů. Souboje Lewise Hamiltona s Maxem Verstappenem sledovaly miliony lidí po celém světě. Teď výjimečnost pilotů ohrožuje umělá inteligence. Verstappen se o svůj titul mistra světa zatím obávat nemusí.
Umělá inteligence GT Sophy týmu vedeného Peterem Wurmanem z newyorské Sony AI poráží ty nejlepší jen ve virtuálním světě počítačové hry Gran Turismo. Ale do budoucna, kdo ví? Wurman a spol. představili výkony GT Sophy v publikaci zveřejněné vědeckým časopisem Nature.
Zásady závodění jsou v počítačové hře Gran Turismo jednoduché. Kdo zajede okruh rychleji než soupeři, ten vyhrává. Realizace tohoto pravidla je ale docela komplikovaná. Virtuální závodník musí najít kompromis mezi třením pneumatik o dráhu a silami, které přitlačují pneumatiky k dráze. Při akceleraci se odlehčí přední náprava a hrozí, že půjdou přední kola do smyku.
Při brždění se odlehčuje naopak zadní náprava a riziko smyku roste u zadních kol. Musí počítat se setrvačnými a odstředivými silami. Všechna tato úskalí vyplývají ze zákonů fyziky a dají se dobře definovat. Jasně to dokládá experiment s Audi TTS, kterému dali vědci ze Stanford University jméno Shelley. Automobil dokázal bez řidiče zajet na závodní trati časy srovnatelně s výkony amatérských závodníků.
Praxe dělá mistra
GT Sophy si při závodění ve virtuálním prostředí s fyzikou hlavu neláme. Absolvuje obrovské množství simulovaných závodů a získá tak dostatek dat pro stanovení optimální strategie jízdy. Živí závodníci to pak proti ní mají opravdu těžké. GT Sophy je prostě lepší.
Sama objevila manévry, které využívají celé generace automobilových závodníků, ale našla i zcela nové překvapivé a nesmírně účinné manévry, jaké žádný závodník na závodních okruzích nepředvedl. V jednom závodě se pokusili dva „živí“ závodníci svými virtuálními vozy zablokovat dvojici vozů řízených umělou inteligencí. Neměli šanci. GT Sophy našla pro každý svůj vůz jiný průjezd ostrou zatáčkou a na výjezdu ze zatáčky už byly její vozy před dvojicí soupeřů.
Dnes se konstruktéři dohadují, nakolik by měly nové vozy bez řidičů využívat parametry jízdy tvrdě kalkulované na základě fyzikálních zákonitostí a nakolik by měly spoléhat na „intuici“ umělé inteligence. Mnozí vsázejí na kompromis mezi „fyzikální“ koncepcí, jakou využívá Audi Shelley, a koncepcí založené na umělé inteligenci, jakou vládne GT Sophy.
Christian Gerdes ze Stanford University si v komentáři pro Nature klade otázku, jestli by GT Sophy dokázala závodit se špičkovými piloty F1. Video hra Gran Turismo má podle Gerdese k reálným podmínkám závodu v řadě ohledů docela blízko.
Designér počítačových her a profesionální automobilový závodník Kazunori Yamauchi například s úspěchem využil Gran Turismo k tréninku obtížného průjezdu jednou ze zatáček německého závodního okruhu Nürburgring.
Skryté rezervy GT Sophy
Gerdes se přesto průniku umělé inteligence na závodní okruhy v dohledné době neobává. Podle něj se má GT Sophy ještě co učit. Měla by být například trpělivější a nebojovat se soupeřem v každé zatáčce.
„Někdy je prostě lepší sledovat auto před vámi,“ píše Gerdes ve svém komentáři a zároveň připomíná, že GT Sophy má za sebou „nováčkovskou závodní sezónu“ a jistě je v jejích možnostech se dál zlepšovat.
Reálný závod s sebou však nese faktory, jaké Gran Turismo nezná. Podle Gerdese je to například měnící se kvalita pneumatik. Ty se zahřívají, opotřebovávají a reálný jezdec to při jízdě zohledňuje. GT Sophy by se dokázala s touhle překážkou vypořádat, pokud by dostala dostatečné množství dat, z kterých by vyvodila správnou strategii.
Zatím ale žádné auto nenajezdilo na závodních okruzích tolik kol, aby data z těchto jízd vystačila současné GT Sophy k rozlousknutí problému. Na druhé straně už ale některé umělé inteligence dokážou při řízení auta reagovat na změnu v kvalitě vozovky. To nemá podle Gerdese zase až tak daleko k zohlednění měnící se kvality pneumatik závodního vozu.
„Verstapen a Hamilton by tedy měli aspoň jedním okem pokukovat do zpětných zrcátek,“ uzavírá svůj komentář Christian Gerdes.