Chřipkové viry se, podobně jako mnoho dalších virů, neustále vyvíjejí. Farmaceutické firmy proto musejí každý rok upravovat složení vakcín tak, aby odpovídalo aktuálně kolujícím mutacím; respektive těm, u nichž lze předpokládat největší rozšíření. Zdánlivě nekončící souboj mezi virem a vědci by mohl ukončit vývoj univerzální vakcíny.
Očkování proti chřipce komplikuje nepředvídatelnost viru. Pokud se odborníkům nepodaří „namíchat“ vakcínu se správnou kombinací, bude v daném roce očkování méně účinné. Virus se mění i v průběhu chřipkové sezóny, takže na jejím konci může mít vakcína výrazně nižší efekt.
Univerzální vakcína proti chřipce
Situaci by mohla vyřešit univerzální vakcína, která by byla účinná proti všem chřipkovým kmenům. Vědci se o ni pokoušejí již dlouho – například vytvořením očkovacích látek obsahujících fragmenty bílkovin, které jsou společné několika chřipkovým kmenům. Žádná taková vakcína ale dosud nebyla schválena pro širší použití.
To se však může v relativně dohledné době změnit – Scott Hensley z Pensylvánské univerzity a jeho kolegové vytvořili univerzální vakcínu proti chřipce založenou na technologii mRNA, informuje web New Scientist. Tuto technologii použily ve svých očkovacích látkách proti onemocnění covid-19 farmaceutické firmy Moderna a Pfizer/BioNTech.
Vakcína obsahuje molekuly mRNA s fragmenty proteinů vyskytujících se ve všech dvaceti známých kmenech chřipky A a B – tedy virů, které každoročně způsobují sezónní epidemie. Tyto kmeny mají na svém povrchu různé verze dvou proteinů – hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N), na které se zaměřuje imunitní reakce. I v rámci jednoho kmene, jako je H1N1, se však mohou v těchto proteinech vyskytovat drobné odchylky.
Nadějné testování na zvířatech
Vědci otestovali univerzální vakcínu na myších, přičemž výsledky vypadají velmi nadějně. Zvířata po podání očkovací látky vytvářela protilátky specifické pro všech dvacet kmenů chřipkového viru a tyto protilátky zůstávaly stabilní po dobu až čtyř měsíců.
V dalším testu vědci podali jedné části myší univerzální vakcínu proti chřipce, zatímco druhá skupina dostala fiktivní vakcínu obsahující kód pro nechřipkový protein. O měsíc později je infikovali jednou ze dvou variant viru chřipky H1N1. Všechny myši, kterým byla podána vakcína proti chřipce, přežily vystavení základní verzi viru a 80 % myší přežilo infekci mírně odlišnou variantou. Naopak všechny myši, jimž byla podána fiktivní vakcína, uhynuly přibližně týden po infekci bez ohledu na variantu.
Poté vědci zkusili myším podat vakcínu zaměřenou pouze na konkrétní kmen chřipky, kterému byly následně vystaveny. Všechny myši z této skupiny přežily, což naznačuje, že univerzální vakcína proti chřipce by poskytovala menší ochranu proti chřipkovým virům než každoroční vakcína přizpůsobená novým mutacím. Univerzální vakcína byla s podobnými výsledky testována také na fretkách.
„Pro vytvoření základní imunity proti epidemickým nebo pandemickým kmenům chřipkového viru v budoucnu by tato strategie mohla nabídnout alternativu, pokud se potvrdí dlouhodobá [imunita] u lidí,“ říká Albert Osterhaus z Veterinární univerzity v německém Hannoveru.