GPS posílá časovou značku, která umožní určit čas příchodu (TOA - Time Of Arrival) a výsledná poloha se určuje jako průsečík koulí se středy v souřadnicích satelitů a poloměrem odpovídajícím času putování signálu od satelitu ke GPS přijímači.
Já jsem psal o "hyperbolickém" systému (např. Věra), který používá pro vyhodnocení polohy rozdíl časů příchodu na dvě stanice (TDOA - Time Difference Of Arrival). Na základě TDOA vznikne hyperboloid, na jehož povrchu se může cíl nacházet. Pak se jen hledá průsečík hyperboloidů ze všech dvojic stanic systému.
Pracuje se s rozdílem času příchodu signálu na jednu a druhou stanici páru, takže čas odeslání znát nepotřebuje.... protože se předpokládá, že je v obou případech stejný. Tento předpoklad by ale právě porušilo to protiopatření, které jsem popisoval dříve.
Nicméně jsem si ještě četl informace z anglického článku o tomto systému a vypadá to, že se o mnou popisovaný způsob nesnaží a opatření mají údajně spočívat v míchání různých signálů pro zmatení protivníka nebo zvýšení šumu pro znesnadnění detekce. Někdo to tam v komentáři pěkně shrnul pod "Sounds like old fashioned jamming, meaconing, and spoofing." 
Je taky třeba zdůraznit, že mé řešení počítalo s tím, že bych znal polohy stanic sledujícího systému. Toho je v praxi velmi obtížné docílit, jelikož stanice směrem ke mně nic nevyzařují, takže se samy neprozradí. Pokud bych navíc ty souřadnice znal, tak pro mě nejspíš bude jednodušší je zničit nějakou raketou, než si s nimi nějak "hrát". Další problém by pravděpodobně spočíval v tom, že bych nemohl vysílat s dostatečně úzkým vyzařovacím svazkem, aby signál, který posílám jedné stanici, nedorazil také na druhou. Všechno je to velmi obtížné ale ne nemožné. Hlavně to není "fyzikálního hlediska blbost", na což jsem původně reagoval.