České toky a naše tělesné schránky jsou plné mikroskopických plastových částeček – mikroplastů. Jejich přítomnost v přírodě sledují vědci teprve krátce, a tak zatím není jasné, jaké to může mít zdravotní rizika.
Samotné mikroplasty jsou nejspíše relativně neškodné, mohou ale fungovat jako nosič patogenů a dalších škodlivých látek, které se na ně navážou.
Mikroplastová vlákna a úlomky o velikosti v řádu mikrometrů vznikají postupným rozpadem, obrušováním a obecně chemickou i mechanickou degradací/používáním plastických hmot.
Mikroplasty, kam se podíváš
Vědci z Utažské univerzity před pár dny publikovali článek v odborném magazínu Science (via Wired), ve kterém tentokrát zkoumali, jak se mikroplasty dostávají do národních párků na jihu a západě USA. Přestože se jedná o území bez průmyslové činnosti, drobná plastová vlákna se nacházejí i v tamních tocích.
V pitné vodě se nacházejí plastové částice (a). Mají různé tvary: vlákno (b), kulovité částice (c) a fragmenty (d). Zdroj: AV ČR
Jak je to možné? Jak se tam dostala? Jednoduše ve formě dešťových srážek. Zatímco průmyslové oblasti v minulosti trápily kyselé deště, které se podílely i na likvidaci Jizerských hor (dnes postupně opět zalesněných), problémem zítřka budou možná plastové deště.
Deště, kdy se v kapkách kondenzované páry vážou i drobné mikroplasty, které se dostanou do vysokých výšek troposféry běžným vzduchovým prouděním. Podle expertů z Utahu podobným způsobem spadne každý rok na 11 zkoumaných národních parků a rezervací neuvěřitelných 1 000 tun mikroplastů. To je podle časopisu Wired ekvivalent 120 milionů běžných PET lahví na vodu.
