Oživeno 3. června 2025 | Zprostředkované fotografie a videa z operace ukrajinských bezpečnostních sil na ruské bombardéry zaplavily sociální sítě už v neděli, a protože kauza od té doby žije vlastním životem, je těžké oddělit zrna od plev a realitu od polopravd a fejků. Video níže ale bude pravděpodobně pravé a pracují s ním i ostatní.
Zdroj videa: Pravděpodobně SBU, skrze Vitalije Glagolu na Telegramu
Co v něm vlastně vidíme? Desktopové prostředí pro příjem dat ze svobodného palubního operačního systému Ardupilot. Ten je dnes v podstatě norma u většiny sofistikovanějších letounů. Používají ho jak kutilové, kteří si doma bastlí autonomní kvadrokoptéru za pár tisíc, tak autoři dronových světelných show, velké korporace jako třeba Honeywell a konečně i obě strany konfliktu na Ukrajině.
Ve videu vidíme jeho Mission Planner, který slouží pro plánování trasy, ale má i rozhraní Live video pro vizualizaci telemetrie a živý přenos obrazu z palubní kamery s prvky HUD. Ardupilot je prostě něco jako Wordpress pro drony. Můžete si ho celý přepsat, naprogramovat nejrůznější moduly pro vlastní potřebu, anebo používat čistý základ.
Příjem dobrý. Díky ruské mobilní síti
Vlevo nahoře je k dispozici mapa s aktuální polohou letounu. Vidíme v ní symbol dronu (kvadrokoptéra), žlutou linku trasy a zelený waypoint, tedy další bod, ke kterému máme letět.
Malá mapka s naplánovanou trasou a polohou dronu
V sekci níže konfigurace a pravou část vyplňuje internetový stream z kamery a HUD. Víme, že drony byly vybavené moduly pro LTE, takže k přenosu informací používaly místní ruskou mobilní síť. Satelitní konektivita nebyla potřeba. Indikátor signálu ukazuje 99 % a letoun přenáší data do ústředí skrze neméně standardní telemetrický protokol Mavlink.
Indikátor kvality spojení
GPS přijímáme
V zápatí svítí údaj GPS: 3D Fix, který značí, že dron má údaj o zeměpisné šířce, délce a výšce. Tu relativní k terénu vidíme na stupnici vpravo. Není příliš přesná, ale snižuje se, jakmile dron začne klesat ke křídlu turbovrtulového bombardéru Tu-95.
Indikátor GPS. 3D Fix znamená, že známe XYZ souřadnice
Značka PosHold představuje režim držení pozice, jak ho známe i z rekreačních dronů. Když pustíte páčky, letoun se snaží zůstat na místě (nemůže to být tedy kluzák, ale koptéra), k čemuž mu pomáhá jednotka IMU (inerciální měřící jednotka: ideálně devítiosá, tedy akcelerometr + gyroskop + magnetometr) a flow kamera (podobná jako v počítačové myši; sleduje ubíhající terén). Samozřejmě ale můžeme jen spekulovat, co všechno měly UAV k dispozici v tomto případě.
PosHold je režim, který známe z rekreačních dronů. Když pustíme páky, snaží se vznášet na místě
PosHold tedy napovídá, že dron v tuto chvíli spíše řídí člověk – samozřejmě opět na dálku skrze internet. Ostatně i v mapce výše je letoun trošku mimo naplánovaný kurz (mimo žlutou trajektorii).
Modelářský lithiový akumulátor
V živém obrazu dále vidíme u spodního okraje stav lithiových akumulátorů. Drony většinou používají vcelku běžné modelářské Li-Pol baterie, které dávají vysoké proudy pro motory, což je vidět i ve videu. Akumulátor ukazuje napětí okolo 19 V a proud 50 A. Mohla by to být tedy pětičlánková baterie 5S (5 plně nabitých 4,2V článků = 21 V).
Stav akumulátoru
Rychlost
Vlevo vidíme rychlost v metrech za sekundu. AS (air speed) v tomto případě odpovídá GS (ground speed), dron by totiž musel být vybavený pitotovou trubicí. Tu mají až velké UAV typu VTOL a jiné kluzáky. U malých -koptér stačí měření rychlosti pomocí GPS a dalších senzorů (IMU, flow kamery aj.)
Indikátory rychlosti
Kompas/kurz a zjednodušený umělý horizont
V záhlaví má operátor k dispozici kompas/kurz (ať už z IMU, nebo jen GPS) a je z něj patrné, že je dron natočený k severozápadu (NW).
Uprostřed displeje pak obraz překrývá zjednodušený umělý horizont v podobě vertikální stupnice klopení dopředu/dozadu (pitch) a horizontálního oblouku s kloněním do stran (roll).
Nahoře kompas/kurz a uprostřed oblouk pro
Po dopadu na křídlo (dron pravděpodobně útočí na palivovou nádrž) Mission Planner ztrácí kontakt.
Video pokračuje záběrem z jiného dronu, který tentokrát letí bez příjmu GPS. V zápatí nám červeně svítí GPS: No Fix a i miniatura letounu na mapce je statická a jen se natáčí podle dat z jednotky IMU.
Co je to klopení (pitch), klonění (roll) a bočení (yaw)
Je tedy zjevné, že se dron musí používat k řízení buď počítačové vidění, anebo jej (mnohem pravděpodobnější) řídí operátor z masa a kostí. Opět skrze mobilní síť a na dálku. Zkratku PosHold nahradil režim AltHold, kdy se snaží dron automaticky držet výšku. Pokud nefunguje GPS, může ji získávat z barometru, anebo laserového dálkoměru na břiše, pokud ho má k dispozici.
Útoky ukrajinských dronů zničily ruské strategické bombardéry za miliardy dolarů
Původní článek z 2. června 2025 | Nedělní dronový útok na ruská letiště, odkud startují strategické bombardéry, si podle prezidenta Zelenského vyžádal déle než rok a půl příprav. A aby bylo ponížení Moskvy absolutní, zázemí operace sídlilo hluboko v týlu nepřítele v sousedství jedné z regionálních poboček FSB.
Do útoku se zapojilo 117 malých dronů, které podle ukrajinských bezpečnostních služeb úspěšně zasáhly 34 % bombardérů na ploše – údajně 41 kusů techniky – a Rusku způsobily škodu ve výši více než sedmi miliard amerických dolarů.
Cílem Pavučiny byly strategické bombardéry
Podle šéfa ukrajinské SBU Vasyla Maljuka jsou na seznamu tyto typy strojů:
Rozsah operace Павутина (Pavučina) nejlépe ilustruje pohled na mapu země. Původním cílem totiž mělo být až pět letišť od západních hranic Ruska po dálný východ. Zdaleka nejcitovanější jsou základny Oleněgorsk u Murmansku a Belaja poblíž Bajkalu.
Pavučina v kostce: Šéf ukrajinské bezpečnostní služby SBU Maljuk nad plány letišť Oleněgorsk, Ivanovo, Ukrajinka, Belaja a Ďagilevovo. Níže pak snímky Tu-95 a Tu-22M3
Na seznamu mělo být i letiště Ukrajinka na dálném východě, kde však údajně došlo k předčasné explozi, a také Ivanovo a Ďagilevovo.
Drony startovaly z nákladních automobilů
Díky sociálním sítím jsme se zároveň brzy dozvěděli, jak vlastně útok probíhal po technické stránce. Ukrajinci totiž dovezli drony v předstihu do bezpečné vzdálenosti od ranvejí na upravených korbách kamionů a poté vyčkávali na vhodný okamžik.
Na Telegramu se posléze začala šířit videa od místních, kteří natočili, jak z jednoho z nich zaparkovaného u čerpací stanice vylétávají malé kvadrokoptéry podobné těm, které známe z fronty.
Podle kyjevských úřadů byli tou dobou všichni zainteresovaní už dávno v bezpečí, SBU tedy spustila operaci na dálku a kamiony posloužily jako improvizovaná automatická základna pro poslední stovky metrů či jednotky kilometrů.
Malé drony s LTE a výbušninou
Z informací, fotografií a videí, které kolují internetem (ne vždy je možné ověřit věrohodnost), je zjevné, že Ukrajina použila malé drony s výbušninou a LTE modemem, který posloužil k přenosu obrazu a snad i finální letové trasy do stroje na poslední chvíli.
Fotografie SBU z přípravy
Jestli letouny používaly i nějaké další prvky – třeba jednoduché počítačové vidění pro autonomní navedení na cíl v posledních desítkách metrů letu, anebo s navigací pomáhali na tisíce kilometrů daleko operátoři na Ukrajině, netušíme.
Je však zjevné, že kdyby Ruskové zavčas vypnuli vlastní mobilní síť, Pavučina mohla skončit fiaskem.
Experti se shodují, že se nejspíše jednalo o drony se svobodným letovým operačním systémem Ardupilot. Ten je dnes v podstatě normou u pokročilejších FPV i autonomních letounů, je totiž dostatečně tvárný a rozšiřitelný. Znají ho jak modeláři, tak velké technologické korporace, a nakonec samozřejmě konstruktéři malých a relativně laciných UAV na obou stranách konfliktu.