Meteority jsou samy o sobě velmi zajímavé. Zároveň ale mohou ukrývat ještě daleko větší poklady. Přesně to byl případ i jednoho chondritu z Antarktidy. V tomto kamenném meteoritu objevili zrno prachu, které má podle všeho velmi pohnutou historii.
Pierre Haenecour z americké University of Arizona v Tusconu a jeho spolupracovníci našli hvězdný prach. Tohle zrnko ukula výheň exploze dávné novy. Vybuchla předtím, než vzniklo naše Slunce i celá Sluneční soustava.
Takový prach byl zřejmě významnou součástí materiálu, z něhož se utvořilo Slunce i planety. Jeho zrna ale jen vzácně přežila bouřlivé události během zrození Sluneční soustavy a následující miliardy let.
Objev takového prachu proto přináší nesmírně zajímavé informace z doby ještě před vznikem Sluneční soustavy. Vědci nalezené zrnko překřtili na LAP-149. Tvoří jej grafit a křemičitany a jde o doposud jediný známý přímý doklad exploze novy.
Tento kousek hvězdného prachu přežil cestu kosmickým prostorem. Když se dostal do oblasti vznikající Sluneční soustavy, a možná ještě předtím, tak se stal součástí primitivního meteoritu. Ten pak skončil v mrazivé Antarktidě.
Co způsobuje exploze nov?
Novy explodují ve dvojhvězdných systémech, ve kterých je jedním partnerem běžná hvězda anebo červený obr, a druhým bílý trpaslík. Trpaslík postupně krade hmotu svému partnerovi, a když celková hmotnost trpaslíka přesáhne určitý práh, tak se trpaslík odpálí v explozi novy. Při těchto explozích, které se neustále opakují, vznikají nové chemické prvky, z nichž se nabalují zrna kosmického prachu.
Po chemických analýzách je na zrnku prachu z pravěké novy na první pohled vidět, že nepochází ze Sluneční soustavy. Prozrazuje to hlavně obsah izotopu uhlíku C-13, kterého je v zrnu LAP-149 vskutku neobvyklé množství.
Na planetách a ostatních tělesech Sluneční soustavy obsah tohoto izotopu kolísá jen asi 50násobně. V zrnku prachu novu je ale uhlíku C-13 asi 50 tisíckrát více, než je ve Sluneční soustavě obvyklé.
Jedinou vadou na kráse celého objevu je, že dotyčné zrno prachu obsahuje příliš málo atomů na to, aby bylo možné spolehlivě určit jeho přesné stáří. Badatelé proto doufají, že v budoucnu objevíme i další zrna hvězdného prachu pravěkých nov, která budou větší velikosti.