V sobotu 11. května 2019 vědci z Mauna Loa Observatory zaznamenali nový rekord: množství oxidu uhličitého v atmosféře vůbec poprvé překonalo hranici 415 ppm („částic na jeden milion“). To je nejvíce od roku 1958, od kterého v této lokalitě probíhá nepřetržité měření.
Výsledek změřený observatoří amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru lze sice s nadhledem označit jako krátkodobý, nicméně další nezávislé výzkumy naznačují, že může jít o vůbec nejvyšší hodnotu za posledních 800 tisíc let.
Varovné grafy
V dávné minulosti množství CO₂ v atmosféře kolísalo především s ohledem na vegetaci – od léta do podzimu klesalo, protože ho spotřebovávaly stromy a rostliny. Od podzimu do jara naopak rostlo následkem rozkládání vegetace, čímž docházelo k opětovnému uvolňování oxidu uhličitého do vzduchu.
Oxid uhličitý v atmosféře
Graf zastoupení CO₂ v atmosféře tak vypadal jako zuby na pile, což se ovšem změnilo působením lidské činnosti. Aktuální situaci ukázal na svém Twitteru Kevin Pluck. Z grafu je patrné, že ještě v šedesátých letech minulého století rostlo množství oxidu uhličitého o 15 ppm za 16 let, v tomto století na to stačilo již jen šest let.
Z průběhu křivky je evidentní, že letošní rekord bude v následujících letech velmi pravděpodobně dále překonáván. Nutno podotknout, že kromě lidského faktoru působí na tento jev také další vlivy, ke kterým patří například oteplování vod ve východním tropickém Pacifiku.
Dlouhodobý trend vývoje CO₂ v atmosféře Země
Jako ve skleníku
Oxid uhličitý je, vedle vodní páry a methanu, považován za jeden z nejzásadnějších skleníkových plynů, které zásadním způsobem ovlivňují klima naší planety. Jeho neustále rostoucí množství tak může mít poměrně zásadní následky. Vzhledem k tomu, že oxid uhličitý zůstává v atmosféře po staletí, lze předpokládat další dlouhodobé změny.
Skleníkové plyny v atmosféře Země jsou přirozené a pomáhají planetě udržet teplotu, která je potřebná k životu. Pokud je jich ale příliš mnoho, může dojít k nežádoucímu zvyšování teploty celého ekosystému, které vyústí v tání polárních ledovců a vzestupu hladiny světového oceánu.