Rozsáhlá oblast Indického oceánu je kvůli velkému poklesu zemské gravitace o neuvěřitelných více než 100 metrů níže, než je průměrná hladina světového oceánu. Vědci nyní našli možnou příčinu tohoto neobvyklého jevu, informuje Scientific American.
Vědci tvrdí, že v Indickém oceánu je obrovská „díra“. Nejde však o díru ve smyslu fyzické prohlubně – jde o termín, který geologové používají k popisu místa, kde je zemská gravitace nižší než průměrná. Nová studie možná konečně odhalila její původ: zdá se, že ji způsobují proudy roztavené horniny vystupující hluboko pod Afrikou na okraji potápějících se zbytků dávného oceánského dna.
Gravitační díra v oceánu
V ideálním vesmíru by Země byla dokonalou koulí a její gravitace by byla v každém bodě jejího povrchu naprosto stejná. Ve skutečnosti je však Země kolem severního i jižního pólu plošší, zatímco v blízkosti rovníku se vyklenuje. Kromě toho je v různých oblastech odlišná gravitační síla, která závisí na tloušťce zemské kůry, pláště a jádra pod nimi.
Pokud zkombinujeme gravitační měření pořízená pozemními senzory a družicemi, získáme obraz povrchu oceánu pouze na základě proměnlivých gravitačních vlivů, bez dalších faktorů, jako je vítr, příliv či odliv.
Vznikne tak vizualizace gravitačních vrcholů a nížin naší planety, kterou můžeme označit jako globální geoid. Jeden z nejznámějších modelů je známý jako „Postupimská gravitační brambora“ – je pojmenovaný podle hlízy, kterou připomíná, a podle místa německého výzkumného ústavu, kde byla vyvinuta.
Nejvýraznější gravitační anomálií naší planety je výrazný propad pod Indickým oceánem – tzv. geoidální dno Indického oceánu. Pokrývá více než tři miliony kilometrů čtverečních a nachází se asi 1 200 kilometrů jihozápadně od jižního cípu Indie.
Hladina oceánu o více než 100 metrů níž
V důsledku tamní nízké gravitační síly v kombinaci s vyšší gravitační silou okolních oblastí je hladina Indického oceánu nad dírou o neuvěřitelných 106 metrů níže, než je celosvětový průměr, vysvětluje hlavní autor nové studie – geofyzik z Indického vědeckého institutu v Bangalore Attreyee Ghosh.
Podle doktoranda Debanjana Pala byl tento jev poprvé objeven v roce 1948 při gravitačním průzkumu na lodi nizozemským geofyzikem Felixem Andriesem Veningem Meineszem. Od té doby byla anomálie potvrzena dalšími expedicemi na lodích a měřeními z družic. Vědci však až dosud neznali její příčinu.
Aby na tuto otázku odpověděli, porovnali Pal a Ghosh více než tucet počítačových modelů toho, jak se tato oblast formovala v průběhu posledních 140 milionů let, kdy docházelo k posunu zemských tektonických desek. Každý model používal pro konvekci roztaveného materiálu v plášti jiné proměnné.
Roli hraje oceán Tethys
Výsledky publikované v odborném časopise Geophysical Research Letters naznačují, že se tento jev vyskytuje díky charakteristické struktuře pláště v kombinaci s přilehlou deformací pod Afrikou. „Vidíme, že se horký materiál s nízkou hustotou, který pochází z oblasti pod Afrikou, nachází pod Indickým oceánem a vytváří tuto geoidální níži,“ objasňuje Ghosh.
Pal vysvětluje, že zdejší oblast je pravděpodobně tvořena „tethyanskými deskami“ hluboko v plášti. Geologové se domnívají, že tyto desky jsou dávnými pozůstatky mořského dna z oceánu Tethys, který se před více než 200 miliony let nacházel mezi superkontinenty Laurasie a Gondwana.
„Výrony [roztavených hornin] vznikají, když se podsouvané desky patřící do pravěkého oceánu Tethys propadají dovnitř pláště a dosahují hranice jádra,“ říká Pal. Podle něj získala geoidální nížina svůj současný tvar pravděpodobně před 20 miliony let.