Astronomové rozeznávají několik typů hvězd. V základním dělení se velmi často vyskytují barvy. Máme zde červené trpaslíky, což je nejpočetnější typ hvězd v Galaxii. Vyzařují však jen málo světlo, a tak žádného z nich neuvidíte na obloze pouhým okem.
O něco větší jsou oranžoví trpaslíci a naše Slunce je pak žlutým trpaslíkem. Vesmír je ale pestřejší. Kromě trpaslíků máme také „různě barevné“ obry nebo zvláštní typy hvězd – bílý trpaslík je pozůstatkem po hvězdách typu Slunce, hnědý trpaslík je zase přechodem mezi planetami a hvězdami. Barvy, které používáme v těchto klasifikacích hvězd, pocházejí z jejich porovnání s barvou, kterou by mělo černé těleso se stejnou povrchovou teplotou.
Na obloze ale vidíme hvězdy jen jako bodové zdroje světla. V noci se navíc v ideálním případě díváme na oblohu v dokonalé tmě, takže v našem oku pracují tyčinky – buňky, které sice převezmou světelnou informaci, ale s barvami se moc nekamarádí, takže v noci vidíme v podstatě černobíle.
Laik se tak s barvami hvězd setká především v ilustracích, které doprovází tiskové zprávy o nejrůznějších zajímavých astronomických objevech. Barevné znázornění hvězd je tam ale obvykle špatně, respektive neodpovídá tomu, jak by hvězdu viděl člověk svým okem.
Jan-Vincent Harre a René Heller z Univerzity Georga Augusta v Göttingenu a Institutu Maxe Plancka se pokusili určit, jak bychom jednotlivé hvězdy viděli ve vesmíru lidským okem doopravdy.
Ve své práci využili existují spektrální modely hvězd s názvy PHOENIX a TLUSTY. První je pro hvězdy o teplotách 2300 až 15 000 Kelvinů, ten druhý pro hvězdy o teplotě 16 až 55 tisíc Kelvinů. Poněkud česky znějící název druhého modelu rozhodně není náhodný. Jedním ze dvou jeho autorů je český astronom dlouhodobě působící v USA Ivan Hubený.
Barva hvězdy závisí na teplotě, ale autoři pracovali také s metalicitou, která říká, kolik kovů (prvky těžší než hélium) hvězda obsahuje. Metalicita [Fe / H] = 0 znamená, že hvězda má stejné množství železa jako Slunce, pokud je to „-1“, pak desetinu ve srovnáním se Sluncem, „-2“ je setina Slunce.
Výsledkem práce jsou červeno-modrozelené a hexadecimální barevné kódy
pro různé teploty hvězd i konkrétnější spektrální třídy (ty naleznete uvedené například ve Wikipedii i hvězdných katalozích).
Kódy naleznete na zenodo.org, kde jsou ke stažení:
- Kresby jednotlivých hvězd dle teploty (v pdf a ke stažení ve formátu .7z, takže je nutný program, který to rozbalí.)
- Tabulky s kódy pro teploty (BB) a teploty a metalicity (0,-1,-2)
V samotné studii naleznete i pěknou tabulku pro konkrétní spektrální třídy (table 5). Například Slunce je spektrální třída G2V, takže jeho barva má kód #ffede6, což znamená bílá barva s nepatrným nádechem žluté.
Červení trpaslíci mají při pohledu lidským okem oranžovou barvu. Staří bílí trpaslíci, jako WD1856+534, o kterém jsme nedávno psali, jsou pro lidské oko světle oranžoví a ne bílí.