V litrové láhvi balené vody může být skoro čtvrt milionu potenciálně nebezpečných plastových částic | Ilustrace: AI Midjourney

Ilustrace: AI Midjourney

V litrové láhvi balené vody může být skoro čtvrt milionu potenciálně nebezpečných plastových částic

Jedna litrová láhev vody může obsahovat 240 tisíc mikroskopických plastových částic. Zdravotní důsledky požití plastů zatím sice nebyly zcela jednoznačně prokázány, ale dosavadní výzkumy naznačují, že se mohou dostávat do různých orgánů v těle. Podrobnosti přináší magazín New Scientist.

V důsledku lidské činnosti – například v rybářském průmyslu či při zpracovávání domovního odpadu – se každoročně vyprodukují miliony tun plastů. Většinu z nich tvoří mikroplasty o velikosti od 1 do 5 milimetrů. Podle Beizhana Yana z Kolumbijské univerzity v New Yorku mohou mikroplasty fungovat jako nosiče a přenášet znečišťující látky a patogeny.

Zákeřné nanoplasty

Úlomky plastů velké méně než 1 mikrometr (tj. méně než sedmdesátina šířky lidského vlasu) se nazývají nanoplasty a dle odborníků mohou představovat ještě větší problém než mikroplasty. Vznikají například rozkladem větších kusů plastů, oděrem plastových výrobků či během průmyslové výroby a zpracování.

Jejich menší velikost znamená, že mohou s větší pravděpodobností proniknout střevní sliznicí, placentou, a dokonce i hematoencefalickou bariérou (přechodem mezi mozkovými kapilárami a mozkovou tkání). Vzhledem k velikosti je obtížné nanoplasty odhalit, ale Beizhan Yan a jeho kolegové vyvinuli inovativní techniku, jak toho dosáhnout.

Tato technika otevírá nové možnosti v oblasti výzkumu dopadu nanoplastů na životní prostředí a lidské zdraví. Díky ní mohou vědci lépe sledovat, jak se nanoplasty šíří v ekosystémech, a zkoumat, jaké mají účinky na organismy, včetně potenciálního rizika pro člověka.

Co se našlo v lahvích s vodou?

Vědci vzali šest litrových lahví s vodou privátních značek ze tří nejmenovaných amerických supermarketů a vystavili je působení dvou laserů, přičemž pozorovali rezonance různých molekul. Každá láhev obsahovala v průměru asi 240 000 plastových částic, což je až stokrát více, než zjistily předchozí studie.

Lasery také odhalily, jaký druh plastu byl ve vodě přítomen. Ukázalo se, že asi v 90 % jde o nanoplasty. Pomocí strojového učení se podařilo identifikovat sedm typů molekul plastů. Nejčastěji se jednalo o polyethylentereftalát (PET), ze kterého je vyrobena většina plastových lahví na vodu, a polyamid, což je typ plastu, který bývá přítomen ve vodních filtrech.

Vědci předpokládají, že to znamená, že se plast dostává do vody jak z lahví, tak během procesu filtrace. V praxi z toho vyplývá, že lidé konzumující balenou vodu (a velmi pravděpodobně i další balené nápoje) polykají stovky tisíc mikroskopických plastových kousků. To může mít zásadní dopad na jejich zdraví.

Plasty se chovají jako kůže

Vědci již několik let hledají „mikroplasty“, tedy kousky plastů o velikosti od jednoho mikrometru do půl centimetru, a nacházejí je téměř všude. Drobné úlomky plastů byly objeveny v nejhlubších hlubinách oceánu, v mrazivých zákoutích antarktického mořského ledu i v lidské placentě.

Vypadávají například z automatických praček a skrývají se v půdě a ve volně žijících zvířatech. Mikroplasty jsou také v potravinách, které jíme, a ve vodě, kterou pijeme. V roce 2018 vědci zjistili, že jedna láhev vody obsahuje v průměru 325 kusů mikroplastů.

„Ať už mikroplasty působí na lidské zdraví jakkoli, jsem přesvědčen o tom, že nanoplasty budou daleko nebezpečnější,“ říká profesor chemie na Kolumbijské univerzitě Wei Min. Profesorka a ředitelka oddělení udržitelného rozvoje na Penn State Behrend v Erie v Paříži Sherri Mason upřesnila, že se plastové materiály podobají kůži – odlupují se z nich kousky do vody, potravin nebo jakékoli látky, které se dotýkají.

Vědci zatím nevědí, jak moc jsou drobné plasty nebezpečné pro lidské zdraví. Světová zdravotnická organizace ve svém rozsáhlém přehledu zveřejněném v roce 2019 uvedla, že neexistuje dostatek spolehlivých důkazů o spojitosti mikroplastů ve vodě s lidským zdravím, avšak zdůraznila naléhavou potřebu dalšího výzkumu.

Určitě si přečtěte

Články odjinud