V roce 2020 byl na Venuši objeven pozoruhodný atmosférický útvar planetárních rozměrů. V toxických mračnech se každých 4,9 dní pohybuje západním směrem obrovský útvar, který se podobá ohromující planetární tsunami.
Táhne se do délky až 7 500 kilometrů, od severních středních šířek přes rovník až po jižní střední šířky. Obvykle se vyskytuje v relativně nízkých výškách kolem 50 kilometrů nad povrchem Venuše. Podobný fenomén jsme zatím nepozorovali nikde jinde ve Sluneční soustavě.
Skupina evropských badatelů nedávno jako první tuto „atmosférickou tsunami,“ odborně nazývanou diskontinuita mračen na Venuši, detailně prostudovala. Studie, kterou zveřejnil časopis Astronomy & Astrophysics, je založená na nepřetržitých pozorováních Venuše po déle než 100 dní. Jde o první dlouhodobý výzkum tohoto pozoruhodného jevu.
Jak uvedl vedoucí výzkumu Javer Peralta ze španělské Universidad de Sevilla, tuto náročnou výzvu zvládli díky spolupráci s amatérskými astronomy z řady různých zemí, kteří se podíleli na pozorováních Venuše.
Překvapivé zjištění
Vědci v rámci výzkumu využili i snímky kamery UVI (Ultraviolet imager) na palubě japonské sondy Akatsuki, známé též jako Venus Climate Orbiter (VCO), která snímá nejvyšší vrstvy mraků na Venuši v ultrafialové oblasti spektra. Díky nim překvapivě zjistili, že se zmíněná „tsunami“ několik hodin pohybovala i podstatně výš, než se doposud myslelo, ve výškách kolem 70 kilometrů.
Podle Peralty je výzkum „atmosférické tsunami“ a s ním spojené měření větrů na Venuši zásadní pro vysvětlení skutečnosti, že atmosféra Venuše rotuje asi 60krát rychleji než povrch pekelné planety. Jev by mohl souviset s urychlováním pohybu atmosféry.
Tento jev, kterému se říká superrotace, se odehrává i na Saturnově měsíci Titanu a na některých exoplanetách, jejichž atmosféru detailně pozorujeme. Přesto, že o něm víme déle než půl století, stále nejsme schopni ho uspokojivě vysvětlit. Výzkum „tsunami“ na Venuši by nás mohl nasměrovat správným směrem.
