Ptačí chřipka, známá jako H5N1, patří mezi nejnebezpečnější viry, které v posledních letech způsobují ve světě zvířat velké problémy. Virus původně napadal ptáky a od roku 2020 se rozšířil na řadu dalších druhů, včetně divokých a hospodářských zvířat, jako jsou například krávy či polární medvědi. V říjnu 2024 byl tento virus poprvé v historii zaznamenán i u prasete na menší farmě v americkém Oregonu, což mezi virology po celém světě vyvolalo vážné obavy.
Prasata přitahují pozornost vědců, protože jejich dýchací systém má receptory pro oba typy chřipky – ptačí i lidskou. Jinými slovy, mohou se stát jakousi „míchačkou“, ve které se mohou lidské a ptačí chřipkové viry setkat, vyměnit si genetický materiál a vytvořit nový virus, který by mohl být přenosný mezi lidmi. Historie ukazuje, že pandemie, jako byla například prasečí chřipka v roce 2009, vznikly právě tímto způsobem.
Přeskok viru na prase není dobrá zpráva
Přeskok viru mezi druhy je poměrně vzácný a složitý proces. Zatímco bakterie nebo paraziti se zaměřují přímo na napadení organismu, viry jsou mnohem „subtilnější“. Přenášejí se tak, že „ovládnou“ buňky hostitele a přetvoří je ve své „továrny“. Tento mechanismus přenosu si ale často žádá kompatibilitu receptorů – a zde jsou prasata klíčová.
Pokud se virus H5N1 adaptuje na prase, stává se možnost jeho mutace směrem k lidskému přenosu mnohem reálnější. Vědecké studie již ukázaly některé konkrétní mutace v H5N1, které by mohly zvýšit schopnost přenosu mezi lidmi, což zdůrazňuje aktuálnost obav.
Kromě prasat zasáhla epidemie ptačí chřipky ve Spojených státech také další zvířata, přičemž v případě krav bylo zaznamenáno více než 400 nakažených stád. Prasata v oregonském případu sdílela vodu a vybavení s nakaženými ptáky, což je nejpravděpodobnější příčina jejich infekce. Situace je o to rizikovější, že zvířata nakažená H5N1 mohou být i na komerčních farmách, kde bývá šíření infekce rychlejší.
Klíčem k prevenci vzniku pandemie je aktivní a důsledný dohled. Bude nutné sledovat neobvyklé nárůsty zápalů plic nebo jiných respiračních onemocnění, které mohou značit šíření viru na člověka. Zásadní je včasné odhalení a subtypizace – tedy přesná identifikace druhu chřipky, která ukáže, zda jde o běžný chřipkový kmen, nebo o mutaci, která může znamenat větší riziko přenosu mezi lidmi. Například v Austrálii trvalo odhalení typu A/H5N1 v lidském vzorku příliš dlouho, což by mohlo mít v případě pandemie fatální důsledky.
Jsme připraveni? Možná ano
Navzdory možným obavám je lidstvo na případnou pandemii chřipky připraveno lépe než na jiné typy pandemií. Výroba vakcín proti chřipce je standardizovaná a může být relativně rychle přizpůsobena novým mutacím viru. Některé země (například Finsko) již v rámci preventivních opatření chrání vakcínami pracovníky a další ohrožené osoby na rizikových farmách.
Podle amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) je riziko H5N1 pro širokou veřejnost zatím nízké. Přesto vědci zdůrazňují, že schopnost viru infikovat savce, jako jsou prasata, znamená významný potenciál pro vznik pandemie. S tím, jak virus H5N1 mutuje a stále více se šíří mezi zvířaty, pravděpodobnost pandemie roste.
Posílení globálního dohledu a včasná opatření mohou zabránit tomu nejhoršímu. Zásadní bude v tomto případě přístup, který kombinuje testování, finanční podporu pro zemědělce a vývoj rychlých testů schopných rozlišit mezi typy chřipky. Doufejme, že díky vědě a globální spolupráci snad dokážeme pandemii předejít dříve, než se stane realitou.
Zdroje: theconversation.com, theconversation.com, medicalxpress.com.