Vánoce jsou všeobecně považovány za jedny z nejvýznamnějších křesťanských svátků. Proto není nic divného na tom, že právě v tomto období řada lidí přemýšlí o spirituálních záležitostech mnohem intenzivněji, než jindy během roku.
Nový výzkum ukázal, že náboženství může ovlivňovat i jedince, kteří sami sebe považují za nevěřící. Finští odborníci u ateistů i teistů pomocí elektrod měřili množství potu vyprodukovaného při čtení výroků typu „vyzývám Boha, aby utopil mé rodiče“ nebo „vyzývám Boha, aby mě nechal zemřít na rakovinu“.
Zástupci obou zmíněných skupin se překvapivě potili v podstatě stejně, což naznačuje, že nevěřící možnými důsledky těchto odvážných výzev nebyli znepokojeni o nic méně než věřící. Pokud byl však aspekt Boha vypuštěn – tzn. věta zněla například „přál bych si, aby se mí rodiče utopili“ – výsledky již byly jiné. Nelze tedy dost dobře použít vysvětlení, že nevěřící prostě jen nechtěli někomu přát něco špatného.
Jinak řečeno, nevěřící se chovali jako by věřili, že nějaký Bůh existuje – přestože takovou možnost popírají. Podle odborníků může jít o důsledek rozporu mezi tzv. implicitními (podvědomými) a explicitními (vědomými) postoji, na jehož vzniku se mj. podílí život v částečně teistické kultuře. Proč by se ale u ateistů měla „udržovat“ implicitní víra?
Odpověď na tuto otázku možná spočívá ve vztahu mezi náboženstvím a zdravím. Například studie zahrnující více než 400 bílých amerických mužů ukázala, že ti, kteří navštěvují církev, mají nižší krevní tlak. Další samostatná studie pak odhalila, že náboženská víra vyvolává pocity větší pohody. Onen příslovečný červíček pochybnosti („co kdyby na tom přece jenom něco bylo…“) tak v tomto případě může docela dobře zlepšovat náš psychický stav.
Na druhé straně, lidé se středně silným náboženským přesvědčením vykazují nižší míru well-beingu, tedy subjektivního blaha, než velmi silní (či naopak slabí) věřící. Pravděpodobně proto, že jejich explicitní a implicitní postoje jsou v největším konfliktu. Pokud se tak u nevěřícího člověka jednoho dne něco změní a on konvertuje k nějakému náboženství, teoreticky to může mít negativní dopad na jeho well-being.
Zdroj: The Conversation
