Dnes už asi nikdo s jistotou nezjistí, jak se někdy počátkem 80. let dostali do floridských bažin Everglades asijští hadi krajty tmavé. Snad je vypustil nějaký nezodpovědný amatérský herpetolog. Možná utekli z chovatelské stanice v South Dade.
Pro krajty jsou floridské bažiny rájem na zemi. Nabízí jim dostatek potravy, příhodné klima a klid. Hadi se tu utěšeně rozmnožují, z Eveglades se šíří dál a pronikají i do floridské rezervace Big Cypress. V roce 2016 bylo zdokumentováno hnízdění krajt tmavých dokonce i na ostrovech Keys při pobřeží Floridy.
Na místní faunu má rostoucí populace hadů ničivé důsledky. Krajty si nevybírají a žerou všechno, co jim přijde do cesty. Od zatoulaných domácích zvířat až po vzácné ohrožené druhy. Za potravou někdy pronikají i do měst, kde loví hlavně potkany.
Právě devastace jedinečné fauny floridských bažin je hlavním důvodem, proč obyvatelé Floridy vyhlásili krajtám válku. Její součástí byl i ambiciózní projekt na výzkum dědičné informace floridských krajt, protože z ní se dá vyčíst, jak si hadi vedou, zda jejich expanze naráží na nějaké překážky a co můžeme očekávat od hadí invaze do budoucna. Výsledky genetických testů přinesly šok a odhalily něco, co neočekával vůbec nikdo.
Hadí hybridi
Někteří ze čtyř stovek chycených a geneticky otestovaných hadů nebyli čistokrevné krajty tmavé, ale kříženci toho druhu hada s krajtou tygrovanou. Doposud nikdo netušil, že se druhý druh krajty v Everglades vyskytuje. Nejasné zůstává, jaký podíl na krajty tygrované v populaci asijských škrtičů připadá.
Jasno nemají vědci ani v tom, jak životaschopní budou kříženci. Na jedné straně to mohou být „chcípáčci“, kteří za rodičovskými druhy silně pokulhávají. Mohou mít dokonce sníženou plodnost. To by byla ta lepší varianta dalšího vývoje, protože hybridi by zřejmě nepředstavovali vážnější riziko, než stávající populace krajty tmavé.
V přírodě ale dochází překvapivě i k tomu, že hybridi vykazují vyšší životaschopnost než rodiče. Platí to třeba pro křížence různých druhů amerických a evropských raků nebo pro hybridy tzv. Darwinových pěnkav žijících na Galapágách. Vědci doufají, že to neplatí pro hadí křížence z Everglades.
Vyloučit to však nelze, protože oba rodičovské druhy nabízejí hybridům kombinace vlastností, které hadům přijdou vhod. Krajta tygrovaná dává přednost suššímu prostředí než krajta tmavá upřednostňující bažiny. Hybridi by tak mohli zvládat život v suché krajině i v bažině a jejich invazní potenciál by tím samozřejmě významně posílil.
Hadí evoluce na pochodu
O tom, že se už stávající populace hadů umí úspěšně popasovat s těžkými zkouškami, svědčí události z roku 2010, kdy Floridu postihly nebývale silné mrazy. Mnohé krajty adaptované na teplo jihovýchodní Asie chlad zabil. Někde jich přežila pouhá desetina.
Genetické testy ukázaly, že tito hadi vděčili za záchranu před zmrznutím svým vlastním dědičným předpokladům. V teplých floridských zimách se tyto vlohy pro odolnost k mrazům neprojevily. Tuhá zima roku 2010 ale zapůsobila jako silný přírodní výběr a nechala v populaci jen hady s dědičnými vlohami předurčující tyto plazy ke zvýšené odolnosti k mrazům. Do budoucna už se krajty tmavé, tygrované a jejich hybridi zřejmě mrazů tolik bát nemusí.
Není to jediná adaptace krajt na podmínky Floridy. Ve své domovině vedou život typických škrtičů, kteří vydrží dlouhou dobu bez potravy. Během několikaměsíčního půstu jsou krajty v klidu a atrofují jim orgány, aby nespotřebovávaly zbytečně živiny a energii.
Po spolknutí nové kořisti hadům orgány velmi rychle regenerují. Floridské krajty se ale přizpůsobují častější konzumaci menší kořisti a cyklus atrofie-regenerace u nich pomalu ale jistě mizí. Vedou díky tomu podstatně aktivnější život.
Pramen: Ecology nad Evolution
