Ve městech se evoluce rostlin i živočichů ubírá zvláštními cestami. Změny mohou být zběsile rychlé

  • Město vytváří živočichům i rostlinám zcela specifické podmínky
  • Městské populace organismů se na prostředí vytvoření člověkem adaptovaly a začínají se od těch venkovských odlišovat
  • Vznikají tak podivuhodní tvorové a nezvyklé rostliny

Když se za druhé světové války utíkali Londýňané schovat do tunelů metra, čekali tam na ně krvežízniví komáři. Bodali jako vzteklí. Přitom šlo o komáry druhu, který běžně žije v londýnských parcích a napadá přednostně ptáky. V prostorách metra sice našli komáři bezpečný úkryt před přirozenými nepřáteli, ale ptáci tam z pochopitelných důvodů chyběli. Zato tam žilo dost a dost potkanů.

A tak se komáři rekvalifikovali na pijáky savčí krve. Lidé hledající v metru úkryt před německými bombami pro ně pak představovali velkolepou hostinu. Podzemním komárům to vyneslo zoologické označení Culex pipiens molestus čili komár obtížný. Londýnští komáři adaptovaní na tunely podzemní dráhy byli jedním z prvních odhalených příkladů evoluce, která nabrala v podmínkách města velmi rychle zcela nový směr.

Často si představujeme evoluci jako proces, jehož výsledky jsou patrné až po tisíciletích. Ale to je omyl. Evoluce umí nabrat zběsilé tempo. Nedávná studie například ukázala, že octomilky mění z generaci na generaci dědičnou informaci tak rychle, že jim to dovoluje adaptaci na různá roční období. Jistě, nahrává jim rychlé množení, ale i tak tu jsme tu svědky výrazných evolučních změn v rámci generací, jež bychom spočítali nejvýše na prstech obou rukou. 

Zdaleka ne všichni tvorové se s nároky městského života vyrovnají. Jednou z podmínek je poměrně velká variabilita chování, kterou dnes vědci často neváhají označovat jako osobnost. V městském prostředí se prosadí obvykle tvorové nebojácnější a odolnější k stresu. Mistrně to zvládl například sýček králičí v třistatisícovém argentinském městě Bahía Blanca.

Drobná asi dvacet centimetrů vysoká sova je nápadná svýma dlouhýma nohama.  Ty se jí hodí při lovu hmyzu a dalších drobných živočichů, které nepronásleduje ze vzduchu, ale honí se za nimi po zemi.  Od většiny svých příbuzných se sýček králičí liší i tím, že před nočním lovem dává přednost výpravám za kořistí za soumraku či rozbřesku.

Sýček dostal jméno podle toho, že hnízdí v opuštěných norách menších savců. To je mezi sovami naprostá výjimka. Městské populace sýčků v argentinských městech vzkvétají. Jestliže na argentinském venkově dělí jejich hnízda běžně vzdálenost kolem patnácti kilometrů, v městě není výjimkou, když jsou od sebe dvě hnízda vzdálená pouhých deset metrů.

Podobně úspěšní jsou v prostředí amerických měst jestřábi Cooperovi. Láká je tam početná populace holubů. Vede se jim skvěle. Možná až příliš, protože například novomexické Albuquerque je už jestřáby přeplněné. Značná část mladých dravců je nucena opustit rodné město a hledat si místo k životu na jeho periferii.

Na jednoho jestřába, který se do města přistěhuje, připadá třicet ptáků, kteří dávají městu vale. Mohlo by se zdát, že v městě vyrostlí ptáci budou ve venkovském prostředí za outsidery. Ale je tomu přesně naopak. Městští vyděděnci často vytlačí z hnízdišť venkovské starousedlíky.

Městští kosi černí využívají pouličního osvětlení k prodloužení doby, kdy mohou shánět potravu, a dne protaženého o hodiny umělého osvětlení využívají i k námluvám. Mají k tomu uzpůsoben dědičně podmíněný chod vnitřních biologických hodin. Vědci odhalili v dědičné informaci městských kosů hned několik variant genů, které jsou pro život ve městě výhodné, a evoluce je u ptáků v městském prostředí zjevně upřednostňuje.

Diskuze (3) Další článek: Americká asociace RIAA jde opět po krku nástroji pro stahování videí z YouTube

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,