Pravěkou megalitickou svatyni Stonehenge zbudovanou v několika etapách počínaje přibližně rokem 3100 př. n. l. zná celý svět. Svatyně Seahenge tak známá není, i když i ona nabízí svědectví o životě dávných obyvatel Britských ostrovů a i ji obestírají záhady a tajemství.
Jak její jméno napovídá, nachází se na mořském pobřeží. A protože leží nedaleko vesnice Holme-next-the-Sea v hrabství Norfolk, bývá odborníky označována jako Holme I. Nebyla vystavěna z kamene ale z kmenů dubů, což umožnilo přesné datování stavby pomocí dendrochronologie.
Svatyně byla zbudována v roce 2049 př. n. l. Tvořila ji oválná palisáda o průměru zhruba sedm metrů vystavěná z 55 dubových kmenů vysokých kolem tří metrů. Uprostřed svatyně byl do země zasazen dubový pařez kořeny nahoru. Ten byl na svém místě usazen už o rok dříve, tj. v roce 2050 př. n. l.
Svatyně stála původně na pobřežním slanisku a od moře ji dělily písečné duny a bahnité pláně. V době vzniku Seahenge byla na místě vzdáleném pouhých sto metrů zbudována ještě jedna taková svatyně o průměru přes 13 metrů. Ta je označovaná jako Holme II.
V místě svatyní se hromadila rašelina, která později opuštěné stavby pohltila a tím je uchránila před rozkladnými procesy. Změnami v krajině se Seahenge a Holme II dostaly na mořské pobřeží, kde kmeny Seahenge v roce 1998 částečně odkrylo vlnobití, a tak je objevil amatérský archeolog. Už o rok později začal profesionální archeologický výzkum celé lokality, při které bylo objeveno i Holme II.
Účel obou svatyní zůstává záhadou. Velmi populární je teorie o tzv. nebeských pohřbech. Podle ní byla na kořeny pařezu ve středu svatyně kladena těla nebožtíků, aby k nim měli přístup mrchožraví ptáci. Přímé důkazy, které by teorii potvrdily, nejsou k dispozici. David Nance z University of Aberdeen ale nabízí ve studii publikované vědeckým časopisem GeoJournal pro vznik Seahenge jiné vysvětlení.
Seahenge jako past na kukačku
David Nance vyšel z informací získaných při archeologických výzkumech Seahange a Holme II, z klimatologických výzkumů, ale také z mýtů tradovaných ve folklóru i starých literárních pramenech. Svou teorii založil na premise, že Seahenge bylo budováno v době bronzové v období výrazného ochlazení.
Dlouhé zimy a pozdní nástupy jara komplikovaly pravěkým zemědělcům život a ohrožovaly jejich existenci. Lidé proto hledali přímluvu u božstev, aby si u nich zajistili návrat delšího léta s delší vegetační sezónou.
Podle Davida Nanceho souvisel kult provozovaný v Seahenge s představou, že léto odnáší kukačka. Pták se přestává ozývat typickým kukáním v době kolem letního slunovratu, kdy se začínají zkracovat dny. Podle starých mýtů v té době odlétá kukačka na onen svět, kde setrvává v dutém stromě, a odnáší s sebou léto. Lidé tedy hledali způsob, jak kukačku donutit, aby svůj pobyt prodloužila.
Seahenge bylo vystavěno z kmenů stromů pokácených zjara a vztyčených tak, aby do nitra stavby dopadaly paprsky slunce vycházejícího nad obzor přesně v den letního slunovratu. Dřevěná palisáda měla podle Nanceho symbolizovat klec, v které by bylo možné udržet kukačku i po letním slunovratu.
Staré mýty totiž popisují pokusy lidí uvěznit mladou, neopeřenou kukačku a zajistit si tak dlouhé léto. V mýtech lidé strkali kukačku do nitra trnitého keře v naději, že odtamtud nenajde cestu ven. Nikdy se však nepodařilo kukačku v zajetí udržet a pták vždycky našel způsob, jak uniknout.
A útěk kukačky znamenal v představách tehdejších lidí konec léta. Pařez obrácený kořeny vzhůru měl podle Nanceho nabízet kukačce útočiště, jaké nacházela na onom světě. To mělo ptáka nalákat, aby neodlétal a zůstal.
Obětování krále
Holme II sloužilo podle Nanceho ke krvavému rituálu „obětování krále“. Britský archeolog tak usuzuje na základě starých irských mýtů, jež mohou pocházet až z doby železné. Podle nich byli obětováni vladaři poté, co komunitu postihl vážný nezdar nebo neštěstí. Lidé to brali jako selhání vladaře, který měl za úkol vést komunitu k prosperitě a zajistit jí přízeň božstev.
Dlouhé zimy a neúroda byly považovány za vládcovo selhání. Přízeň bohů pak nebylo možné zajistit jinak než obětováním vladaře, který se neosvědčil. Tyto obřady se podle Nanceho konaly jednou za osm let v období svátků Samhain považovaných za předchůdce dnešního Halloweenu.
Osmiletý cyklus se kryl s osmiletým cyklem Venuše na obloze. Ani to není podle Nanceho náhoda. Kukačka byla v dávných dobách spojována s mužskou plodností. Svátky Samhain jsou naopak spojovány s planetou Venuší, jež měla mít vliv na ženskou plodnost.
„V Holme II nacházíme struktury, které mohly nést rakev,“ vysvětluje David Nance. „Stavba je orientovaná tak, aby do ní dopadalo slunce v den Samheinu v roce 2049 př. n. l., kdy byla na nebi jasně viditelná Venuše. Účel obou svatyní lze nejlépe vysvětlit jejich různými funkcemi ve dvou vzájemně souvisejících rituálech, které měly jediný společný cíl, a tím bylo ukončení období s velmi chladným počasím.“
Na základě Nanceho studie můžeme zrekonstruovat tragický příběh pravěkého vůdce, který se v důsledku nástupu dlouhých, tuhých zim dostal pod tlak svého okolí a uvěřil, že našel řešení. V roce 2050 př. n. l. přesvědčí lidi ke stavbě Seahenge s tím, že svatyně přinese dlouhé, teplé léto.
Když se jeho vize příští rok nenaplní, postaví lidé svatyni Holme II za jediným účelem - obětovat v něm neschopného vůdce a falešného proroka. Ale to už se budeme pohybovat na nejisté půdě fikce a budeme na hony vzdáleni vědě a realitě.
Dá se ale s poměrně vysokou jistotou předvídat, že ani vědecké vysvětlení Davida Nanceho nepřesvědčí všechny experty a že spory o účel Seahenge a Holme II tím zdaleka neskončily. Řadě odborníků budou Nanceho argumenty připadat jako nepřesvědčivé zvláště v těch bodech, kde se opírají o výklad starých mýtů. A tak se můžeme těšit na další teorie a hypotézy.