Genealogické on-line služby se těší stále větší oblibě. Uvědomují si však lidé, že pokud je využijí, jejich genetická informace bude k dispozici i pro forenzní účely?
Tato palčivá otázka přiměla bioetiky z National Institutes of Health (NIH) k tomu, aby navrhli rámec pro diskuse na téma „jak a kdy by genealogická data měla být využívána pro řešení kriminality“. Jejich článek byl publikován v Annals of Internal Medicine.
Inkriminovaná problematika se dostala do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti poté, co byl v Kalifornii zatčen Joseph James DeAngelo známý pod přezdívkou „Vrah ze zlatého státu“. Ten podle dostupných informací v 70. a 80. letech minulého století zabil 12 lidí a znásilnil desítky žen.
Josephovi se dařilo před spravedlností unikat velmi dlouhou dobu – až dokud ho neusvědčila analýza DNA nalezené na místech činu. Ta byla srovnávána právě s DNA z různých komerčních genealogických webů. Vyšetřovatelé pak procházeli rodokmeny a pátrali po příbuzných, kteří by odpovídali profilu pachatele.
Když je jejich mravenčí práce konečně dovedla k DeAngelovi, stačilo už jen získat jeho DNA a zjistit, zda odpovídá vzorkům z míst činu. Odpovídala.
Dopadení dotyčného masového vraha bylo samozřejmě oslavováno. Současně však rozpoutalo vášnivé debaty ohledně etického pozadí jeho případu, resp. způsobu, jakým byl rozluštěn. Podle expertů z NIH je zapotřebí vzít v úvahu následující tři věci: informovaný souhlas, soukromí a spravedlnost. Jmenované aspekty jsou důležité především proto, že občané mají svá práva a důkazy tohoto charakteru navíc mohou být zneužity. Co si o tom myslíte vy?