Naše planeta není díky Bohu „mrtvá” je stará více než 4 mld. let, což je věk o kterém se malým mravenečkům (lidem), kteří žijí pouhý okamžik vesmírného času ani nezdá. Nejenže naše planeta vznikla jako moře roztaveného magmatu (v době svého formování), ona dokonce přečkala srážku s planetou velikosti Marsu (tečná kolize), kdy z materiálu, který si Země již nedokázala přitáhnout zpět se vytvořil prstenec (známe ze Saturnu, Uranu), který je dnes naším Měsícem. Nově vzniklý průvodce byl velmi blízko Zemi (~ 20 000 km) a co na ni prováděl s prvními oceány (vodu nám donesly asteroidy, komety, jinak by na Zemi žádná nebyla) a prvotní atmosférou se s dnešními podmínkami nedá srovnat. Pak následovala období ledových koulí, extrémních veder, slučování a dělení kontinentů, díky kyslíku vznikla ozónová vrstva, která vytvořila štít proti smrtící radiaci ze Slunce, které povrch opakovaně sterilizovalo, proto vznikl život v moři a určitě je dobré připomenout mnoho období velkých vymírání. Vždy se Země vzpamatovala, výbuchy sopek ji vysvobodily z ledových sevření nebo naopak cyklus voda - atmosféra snížil a stabilizoval příliš horké epizody a tak tomu bude i nyní. Zelení mohou zůstat klidní, Země nepřijde ani o elektromagnetickou ochranu před Sluncem ani se neupeče jako Venuše. Není na takové oběžné dráze aby k tomu došlo. Přijde chlad a přežije jen ten, kdo je připraven a investoval do správných technologií, o tom jsem přesvědčen.
Poznámka: Pokud se přeci jen něco pokazí, žádnou paniku, žádné sebevraždy a katastrofické scénáře (tyhle věci je třeba řešit u psychiatrů a farmaky ne na ulici obtěžovat pracující lidi)! Člověk opustí svou kolébku (stejně nemá na výběr) a začne dobývat nové světy - planety i celé soustavy.
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 12. 2019 00:04