Astronomové v uplynulých letech objevili dva mezihvězdné objekty – 1I/2017 U1 (ʻOumuamua) a 2I/Borisov. Podle parametrů jejich dráhy je jisté, že k nám přiletěly od jiné hvězdy.
Někteří vědci se ale domnívají, že ve Sluneční soustavě máme dlouhodobě objekty, které vznikly u jiné hvězdy a naše Slunce je ukořistilo při jednom z blízkých setkání. K podobným setkáním s jinými hvězdami v minulosti skutečně docházelo. Jak ale poznáme objekty „odjinud“? Stejně jako mezihvězdné návštěvníky – napoví jejich dráhy.
Před dvěma lety vyšla studie, která považuje za vetřelce asteroid 2015 BZ509. Nyní si vzali vědci na paškál kentaury, kteří se potuluji mezi drahami vnějších planet.
Kentauři
Mají vlastnosti komet i asteroidů. Jsou to ledová tělesa, která se pohybují po výstředných drahách mezi drahami vnějších planet. První kentaur byl objeven v roce 1920, ale teprve objev Chironu v roce 1977 z nich udělal samostatnou skupinu. Největším potvrzeným kentaurem je 10199 Chariklo o průměru 260 km. Vědci u něj objevili prstence. Kentaurů jsou podle odhadů desítky tisíc až miliony.
Jsou někteří kentauři vetřelci?
Sluneční soustava vznikla z disku prachu a plynu. Velkého ale poměrně tenkého disku. Všechna tělesa by tak měla obíhat okolo Slunce zhruba v jedné rovině. Planetární systém ale není statický organismus. V průběhu 4,5 miliard let docházelo k různým gravitačním interakcím a kolizím. Jednotlivá tělesa tak mají různý nenulový sklon.
V nové studii si vědci všímají 17 kentaurů a dvou transneptunických objektů (seznam) se sklonem nad 60 stupňů a periheliem (nejbližší bod ke Slunci) nad 3 AU. Některá z těchto těles dokonce obíhají téměř kolmo k rovině, ve které se pohybují planety nebo obíhají v opačném směru. Jejich dráhy jsou zvláštní a nikdo neví, jak se na ně dostala.
Autoři pracují s hypotézou, že se jedná o tělesa z jiné planetární soustavy, která byla krátce po vzniku Sluneční soustavy ukořistěná našim Slunce. Pokud by tomu tak bylo, šlo by o fascinující zjištění. K některému z kentaurů bychom mohli vyslat sondu a nebylo by potřeba chytat rychle prolétající mezihvězdné návštěvníky, jak někteří navrhují.
V rámci studie provedli vědci počítačové simulace pomoci „klonového roje“. Na začátku simulace jsou miliony objektů s velmi podobnými ale ne úplně stejnými oběžnými dráhami jako známé objekty. Vědci mohou pomoci simulací „cestovat do minulosti“ ale ne neomezeně.
Malé změny oběžné dráhy v současnosti, mohou znamenat velké změny za miliardy let. Podobné simulace však pracují se statistikou. Stovky tisíc „klonů“ jsou velký vzorek poskytující dobrou představu o tom, jaké změny probíhaly.
Podle výsledků se zdá, že existují stabilní oběžné dráhy, které sahají 4,5 miliard let do dob vzniku Sluneční soustavy! Vědci z toho vyvodili, že pozorovaní kentauři byli na těchto drahách 4,5 miliardy let, a tak se na ně nemohli dost prostřednictvím procesů ve Sluneční soustavě, ale jsou to vetřelci.
Výsledky ale nemusí být úplně průkazné. Pokud byly dráhy těles stabilní 4,5 miliardy let, neznamená to, že se tělesa na těchto drahách po celou dobu pohybovala. Navíc drtivá většina klonů simulaci nepřežila. Byly vyhozeny ze Sluneční soustavy, srazily se s planetami či Sluncem. Je tak otázkou, jaká je pravděpodobnost, že pozorovaná hrstka kentaurů (ve skutečnosti lze očekávat, že jich bude více), přežila na svých drahách tak dlouho.
Alternativní možnost je ještě zajímavější
Existuje ještě jedna a starší hypotéza. Část kentaurů se na své dráhy mohla skutečně dostat na základě procesů ve Sluneční soustavě. Do gravitačních her ale musíme vložit těleso navíc – planetu Devět. Další planetu o hmotnosti až 20 Zemí daleko za Neptunem předpovídají vědci právě na základě pozorování neobvyklých drah některých vzdálených planetek (nejde tedy je o kentaury).
Kde je pravda? Vědci se snaží planetu Devět najít. Pokud se jim to v nejbližších letech nepodaří, dostane hypotéza o planetě Devět trhliny a na stole pak mohou být opět další možnosti. Včetně mezihvězdné kořisti...
