Hranice mezi světem snů a realitou může být tenčí, než jsme se dosud domnívali. Vědci ze čtyř zemí v nové studii, publikované v odborném časopise Current Biology, dokázali, že je možné komunikovat s lidmi během lucidního snění. Spáči dokázali reagovat na jednoduché otázky typu „ano, nebo ne“ a pomocí pohybů obličeje a očí řešit jednoduché matematické problémy.
Zastavme se nejprve krátce u termínu lucidní snění. Jedná se o stav, kdy si spící člověk uvědomí, že sní. V některých případech pak může nad svým snem nějakým způsobem (záleží na dispozicích) získat určitou míru kontroly. Tohoto způsobu snění jsou však schopni jen někteří lidé – většina si ani neuvědomuje, že sní.
Komunikace se spícími
Autorem studie je kognitivní neurovědec Ken Paller, který spolu se svými kolegy z Northwestern University v Chicagu již několik let studuje vztah mezi spánkem a pamětí. Dosavadní výzkumy naznačují, že spánek je rozhodujícím faktorem pro bezpečné uložení vzpomínek vytvořených během dne. O celém procesu a o tom, jakou roli v něm hrají sny, se však ví poměrně málo.
Jedním z důvodů, proč je sny obtížné pochopit, je skutečnost, že pro většinu lidí je těžké si sny po probuzení plně vybavit, natož pak předat jejich obsah ostatním. Paller a jeho tým dlouho experimentovali s pokusy o komunikaci se spícími osobami. Předchozí výzkumy prokázaly, že lidé mohou být při spánku ovlivňováni zvuky z vnějšího světa.
Do studie bylo zahrnuto 36 dobrovolníků. Ke komunikaci se spícími účastníky bylo ve čtyřech samostatných experimentech použito několik technik. Jednalo se o pípání, klepání, světelné záblesky a reprodukované otázky. Ke snímání reakcí na pohyb obličeje a očí byly použity elektrody a pomocí EEG byla zaznamenávána mozková aktivita.
Výsledky je nutné brát s rezervou
Během 57 spánkových relací spící osoby ve 26 % případů signalizovaly pohybem očí, že vstoupily do lucidního snu. Ze 36 osob toho bylo schopno jen šest. Vědci se pak pokoušeli se spáčem komunikovat a pokládali mu nejrůznější otázky. Z celkového počtu 158 pokusů dostali správnou odpověď na alespoň jednu otázku v 18 % případů. Po probuzení si část účastníků dokázala vzpomenout na položené otázky, někteří je ale „zapomněli“.
„Zkoumáme snění, abychom se dozvěděli více o tom, proč se nám zdají sny a jak mohou být užitečné pro duševní funkce během bdění,“ uvedl Paller. „V naší další práci předpokládáme, že spánek může být prospěšný pro funkce paměti.“
Výsledky studie jsou nesporně zajímavé, ale je nutné brát v úvahu, že vycházejí z velmi malého vzorku. Proto je k jakýmkoli závěrům třeba přistupovat opatrně. Je také vhodné podotknout, že nejčastěji – konkrétně v 60 % případů – spící na položené otázky žádným způsobem nereagovali. „Výzkum však ukázal, že obousměrná komunikace se spícími osobami je možná“, uzavírá Paller.
