Vědci pozorovali extrémně intenzivní galaktický vichr z dávného vesmíru

  • Astronomové poprvé pozorovali galaktický vichr ve velmi mladém vesmíru
  • Zachytili ho v galaxii SPT2319-55
  • Ta je od nás vzdálená asi 12 miliard světelných let

Galaxie jsou jako domácí mazlíčci. Anebo děti. Když se živí rozumně, stabilně a v přiměřených dávkách, tak vydrží dlouho. Když jim ale dáte ohromné množství jídla najednou, tak to nedopadne dobře.

Pokud galaxie dostane k dispozici veškerou „potravu“, tedy materiál ke tvorbě nových hvězd, brzy po počátku své existence, tak se promění v galaxie s dramatickou tvorbou hvězd (anglicky starburst galaxy). Všechen materiál rychle „zhltne“ a promění ho na záplavu nových hvězd.

Takové galaxie z mladého vesmíru je radost pozorovat. Po čase ale zábava končí. Tyto galaxie se totiž nestanou stabilními galaxiemi, jako je třeba naše Mléčná dráha. Veškerá tvorba nových hvězd v nich vyhasne a v jistém smyslu slova „zemřou mladé“.

Některé galaxie ale mají obranný mechanismus, který je před takovým osudem brání. Je to schopnost tvořit galaktický vítr. Ten jako nezměrný vichr molekul odnáší materiál do větší vzdálenost od centra galaxie.

Po čase pak tento materiál může „pršet“ zpátky do galaxie a mohou z něj vznikat nové hvězdy, pomalejším a „zdravějším“ způsobem. Tento galaktický vítr sice zpomaluje růst galaxie, ale může zajistit její přežití to „dospělosti“.

Historické pozorování

Galaktické větry známe z okolních galaxií. Justin Spilker z Texaské univerzity a jeho kolegové ale nedávno jako první pozorovali takový galaktický vichr ve velmi mladém vesmíru. Zachytili ho v galaxii SPT2319-55, která je od nás vzdálená asi 12 miliard světelných let. Jsme tedy svědky událostí, k nimž došlo asi 1,8 miliardy let po Velkém třesku.

Pozorovat takto vzdálené galaxie není úplně jednoduché. Natož sledovat jejich galaktické větry. Spilkerovi a jeho kolegům ale pomohla gravitační čočka. Využili toho, že jistá blízká galaxie, která leží přesně mezi námi a galaxií SPT2319-55, svou gravitací ohýbá světelné paprsky, které prolétají kolem ní. A funguje tím pádem jako gigantická optická čočka, která nám nesmírně ulehčí práci s pozorováním vzdáleného vesmíru.

Badatelé pozorovali galaxii SPT2319-55 soustavou radioteleskopů ALMA v chilské poušti Atacama. Galaktický vichr této galaxie detekovali díky molekulám kydroxylu OH, které se řítí ven z této galaxie, jako součást velmi rychlého galaktického větru, rychlostí 800 kilometrů za sekundu.

Vědci si ale nejsou jistí, jestli i takový galaktický vichr bude dostatečný na to, aby zachránil galaxii SPT2319-55, která právě velmi bouřlivě tvoří hvězdy, před brzkým vyhasnutím.

Diskuze (2) Další článek: Chcete si nainstalovat Chrome do Windows? Nově na vás vyskočí popup okno propagující Edge

Témata článku: Vesmír, Výzkum, Astronomie, Materiál, Velký třesk, Gravitační čočka, Vzdálená galaxie, Domácí mazlíček, Vzdálený vesmír, Vědec, Hvězda, Jistý smysl, Nová hvězda, Mléčná dráha, Alma, Galaxie, Velká vzdálenost, Chilská poušť, Vichr, Texaská univerzita, Mladý vesmír, Světelný rok, Obranný mechanismus, Ohromné množství, Atakama