Vědci prozkoumali 515 žirafích lebek z celé Afriky. Potvrdili, že existují čtyři různé druhy | Ilustrace: AI Midjourney

Ilustrace: AI Midjourney

Vědci prozkoumali 515 žirafích lebek z celé Afriky. Potvrdili, že existují čtyři různé druhy

Žirafy patří mezi nejznámější africká zvířata. Jejich dlouhé krky, štíhlé nohy a charakteristické skvrny na srsti fascinují lidi už po staletí. Ještě relativně nedávno se předpokládalo, že existuje pouze jeden druh žirafy. Nová studie však potvrdila, že existují čtyři druhy žiraf.

Mezinárodní tým vědců vedený odborníky z Univerzity v Kapském Městě prozkoumal dosud největší soubor žirafích lebek v historii. Pomocí nejmodernější 3D skenovací technologie detailně analyzovali 515 lebek z národních parků, soukromých rezervací, muzeí a sbírek z celého světa.

Některé žirafy jsou na vymření

Studie využívala pro porovnání tvarů lebek geometrickou morfometrii ve 3D a potvrdila to, co již před deseti lety naznačovaly genetické studie: existují čtyři odlišné druhy žiraf. Konkrétně je to žirafa jižní (Giraffa giraffa), žirafa masajská (Giraffa tippelskirchi), žirafa síťovaná (Giraffa reticulata) a žirafa severní (Giraffa camelopardalis).

Analýza hlavních komponent na superponovaných souřadnicích Analýza hlavních komponent na superponovaných souřadnicích

Zatímco jižních a masajských žiraf žije ve volné přírodě relativně hodně (přibližně 45 000 a 50 000 jedinců), situace síťovaných a severních žiraf je mnohem kritičtější. Podle nejnovějších odhadů Nadace pro ochranu žiraf (GCF) přežívá ve volné přírodě pouze 16 000 žiraf síťovaných a pouhých 6 000 žiraf severních.

Nejnápadnější rozdíly mezi druhy se týkají takzvaných ossikonů – kostěných výrůstků na lebce připomínajících rohy. U severní žirafy je prostřední ossikon velmi vysoký a špičatý, u síťované žirafy je nižší a připomíná spíše kopec, u masajské žirafy je výrazně menší a u jižní žirafy je téměř neznatelný. Studie také zjistila, že rozdíly v ossikonech jsou nejvýraznější u samců.

Žirafa není prostě jen žirafa

Tyto morfologické rozdíly hrají důležitou roli v tom, jak se jedinci stejného druhu navzájem poznávají. To následně ovlivňuje jejich reprodukční úspěšnost. Samci s výraznějšími ossikony zastrašují své rivaly v soubojích o území a samice. Studie také zkoumala rozdíly mezi pohlavími a věkovými skupinami.

Mapa zobrazující zeměpisný výskyt současných druhů a poddruhů žiraf Mapa zobrazující zeměpisný výskyt současných druhů a poddruhů žiraf

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) dosud uznává pouze jeden druh žirafy. Autoři studie proto důrazně doporučují, aby tento postoj přehodnotil. Každý ze čtyř druhů by měl získat samostatnou pozornost a ochranu, zejména ty nejvíce ohrožené.

„Když jsem s tímto projektem začínal, nečekal jsem, že najdu tak jasné rozdíly ve tvarech lebek žiraf. Předtím jsem si myslel, že žirafa je prostě jen žirafa,“ přiznal vedoucí studie Nikolaos Kargopoulos. Výzkum tak nejen potvrdil existenci čtyř druhů žiraf, ale také zdůraznil naléhavou potřebu jejich ochrany.

Publikace v odborném časopise

Studie o lebkách žiraf má několik metodologických omezení. Hlavním nedostatkem je, že vědci pracovali převážně s muzejními exempláři (70,5 % vzorků), které nemusí plně reprezentovat současnou variabilitu v přírodních populacích. Navíc u řady exemplářů chybí přesné údaje o věku jedinců v době smrti, což mohlo ovlivnit přesnost věkové klasifikace a následnou analýzu ontogenetického vývoje lebek.

Vědci prozkoumali 515 žirafích lebek z celé Afriky Vědci prozkoumali 515 žirafích lebek z celé Afriky

Další limitací je skutečnost, že se studie zaměřila pouze na kraniální morfologii, tedy tvar a strukturu lebky. I když autoři našli statisticky významné rozdíly mezi čtyřmi druhy žiraf, pro úplné taxonomické závěry by bylo vhodné zahrnout také další anatomické znaky, genetická data a ekologické charakteristiky. Navíc některé poddruhy byly zastoupeny velmi malým počtem vzorků, což mohlo ovlivnit statistickou sílu analýz.

Výsledky vědeckého bádání byly publikovány 19. prosince 2024 v odborném časopise PLOS One. Jde o prestižní mezinárodní vědecké periodikum s otevřeným přístupem. Přísné recenzní řízení zajišťuje vědeckou a metodologickou kvalitu publikovaných prací.

Zdroje: PLOS One, The Conversation.

Určitě si přečtěte

Články odjinud