Doslova každý den se s naší planetou srazí desítky tun pevného kosmického materiálu. Většina je tak malá, že shoří v atmosféře. Občas ale dojde k tomu, že kosmický balvan dopadne na zemský povrch. Když je dostatečně velký, tak vznikne impaktní kráter. Naposledy k tomu došlo, pokud víme, v roce 2007, kdy meteorit vyhloubil kráter v malé vesnici v Peru.
Je jasné, že dříve či později zase dopadne meteorit, který by mohl vytvořit kráter a způsobit škody. Pokud na to chceme být připraveni, musíme pochopit, jak probíhají dopady kosmických balvanů, a jakým způsobem ovlivňují okolí. Právě to bylo cílem nedávného pozoruhodného výzkumu, který vedla geoložka Ania Losiak z Polské akademie věd a britské Exeterské univerzity.
Detailně prozkoumali menší krátery Kaali v Estonsku, Morasko v Polsku a Whitecourt v Kanadě, aby zjistili, k jakému poškození dochází přímo v místě dopadu meteoritu. Ke svému překvapení objevili na všech těchto místech na stejných pozicích stejný materiál – milimetrové až centimetrové uhlíky, promísené s materiálem vyvrženým při dopadu.
Jako v kriminálce...
Nejprve si mysleli, že jde o materiál z rozsáhlých lesních požárů, k nimž by ale muselo dojít před dopadem meteoritu. To ovšem příliš nedávalo smysl. Není moc pravděpodobné, že by na daných místech hořely lesy vždy před dopadem meteoritu. Zkoumali materiál dál, jako kriminalisté, kteří vyšetřují pozůstatky obětí zločinu, v tomto případě vegetace, která byla zasažena pádem nebeského tělesa.
Ukázalo se, že dotyčné uhlíky vznikly při nižších teplotách, než jaké by panovaly při typickém lesním požáru. Badatelé nakonec dospěli k závěru, že „impaktní“ uhlíky vznikly, když se úlomky stromů přímo postižených dopadem meteoritu mísily s půdou a horninami, které byly při dopadu vymrštěny do vzduchu.
Výsledky studie posouvají naše chápání environmentálních důsledků dopadů meteoritů této velikosti, tedy dost velkých na to, aby vyhloubily pořádný kráter, ale nikoliv tak masivních, aby zpustošily celou krajinu do značných vzdáleností. Odpovídá to meteoritům o velikosti několika metrů, které lze očekávat častěji než velká tělesa.
Tyto poznatky poslouží pro plánování opatření, která bude možné použít, až bude hrozit dopad tělesa takové velikosti, například při určování rozsahu a typu evakuace, pokud půjde o obydlenou oblast.