Vědci si lámou hlavu s rádiovým zdrojem s extrémně dlouhou periodou signálu | Foto: NASA

Foto: NASA

Vědci si lámou hlavu s rádiovým zdrojem s extrémně dlouhou periodou signálu

  • Radioastronomové objevili rádiový signál, který se příliš nepodobá ničemu, co až doposud viděli
  • Jde o periodický rádiový tranzient ASKAP J1935+2148
  • Perioda, s jakou se objevuje signál objektu ASKAP J1935+2148, je rekordně dlouhá

Astronomové nacházejí na obloze rozmanité rádiové signály, takzvané rádiové tranzienty (radio transients). Mohou pípnout jednou a už se neozvou anebo se ozývají pravidelně, často s velice krátkou periodou, prakticky nepostřehnutelnou lidskými smysly.

Podle vědců jde ve většině případů o rotující neutronové hvězdy, pulsary, tedy pozůstatky masivních hvězd po ultimátních explozích supernov. Pokud jde o pulsary, jsou to vlastně velice malé objekty o velikosti jen pár desítek kilometrů, které v řadě případů rotují tak rychle, že jim jedna otáčka trvá jen zlomek sekundy.

Australští radioastronomové Manisha Calebová z University of Sydney a Emil Lenz z výzkumné agentury CSIRO společně s týmem kolegů objevili rádiový signál, který se příliš nepodobá ničemu, co radioastronomové doposud viděli.

Jde o periodický rádiový tranzient ASKAP J1935+2148, v jehož objevu sehrála klíčovou roli soustava radioteleskopů ASKAP (Australian Square Kilometre Array Pathfinder) v pustině Západní Austrálie.

Rekordně dlouhá perioda

Perioda, s jakou se objevuje signál objektu ASKAP J1935+2148, je při srovnání s podobnými objekty rekordně dlouhá – 53,8 minut, tedy téměř hodinová. To ale není všechno.

Podle výsledků pozorování tento objekt také vydává dlouhé a jasné rádiové záblesky (trvají 10 až 50 sekund) nebo třeba rychlé a slabé rádiové pulzy (trvají 370 milisekund). Někdy nedělá nic z toho, jen vysílá hlavní periodický signál.

Jak přiznává Calebová s Lenzem, s tímhle objektem si zatím moc nevědí rady. Za nejvíce pravděpodobné vysvětlení považují, že jde o velmi neobvyklou neutronovou hvězdu. Není ale jasné, co by v takovém případě způsobovalo její zvláštní chování. Přítomnost různých typů rádiových signálů by mohla být důsledkem interakcí složitých magnetických polí a výtrysků plazmatu.

Ve hře je i možnost, že jde o výjimečného bílého trpaslíka, možná silně magnetického. Vědci nevylučují ani to, že ve skutečnosti jde o dvojhvězdu, například neutronové hvězdy nebo bílého trpaslíka, s dalším hvězdným objektem, přičemž se tato dvojhvězda projevuje dost neobvyklým způsobem. Další výzkum jistě napoví víc.

Titulní foto je pouze ilustrační.

Určitě si přečtěte

Články odjinud