Vědci pozorovali aktivitu lidského mozku v posledních okamžicích před smrtí. Vůbec poprvé přitom odhalili rytmické vzorce aktivity srovnatelné s aktivitou pozorovanou během snění. Toto zjištění by mohlo podpořit zážitky lidí, kteří se ocitli na hranici mezi životem a smrtí, mnozí mluvili o tom, že se jim „před očima“ promítl celý život.
K objevu došlo během léčby epilepsie 87letého muže v péči doktora Raula Vicenteho na univerzitě v estonském Tartu. Pacient byl nepřetržitě monitorován pomocí kontinuální elektroencefalografie (EEG), která lékařům pomáhala odhalovat a zvládat záchvaty, jakmile k nim došlo.
Na pomezí mezi životem a smrtí
Zdravotní stav pacienta se bohužel v průběhu léčby zhoršil, později dostal infarkt a během záznamu EEG zemřel. Díky této nečekané události získali vědci záznam aktivity lidského mozku před smrtí a po ní, jehož výsledky později publikovali v odborném časopise Frontiers in Aging Neuroscience.
„Změřili jsme 900 vteřin mozkové aktivity v okamžiku smrti a zaměřili jsme se na zkoumání toho, co se dělo 30 vteřin před a po tom, co srdce přestalo bít,“ uvedl v prohlášení neurochirurg a vedoucí studie Ajmal Zemmar z University of Louisville v USA.
Analýza záznamu odhalila změny v mozkových vlnách před a po zastavení srdce, včetně specifických typů vln spojených s vyššími kognitivními funkcemi. Ukázalo se, že se v posledních chvílích v mozku zřejmě rozběhly druhy vln typické pro snění, vybavování vzpomínek, meditaci a zpracovávání informací.
Je zajímavé, že aktivita pokračovala i nějakou dobu poté, co srdce přestalo bít. Proto dle Zemmara tato zjištění představují nové otázky týkající se života a smrti. „Tato zjištění zpochybňují naše chápání toho, kdy přesně končí život, a vyvolávají důležité následné otázky, například týkající se načasování odebírání orgánů.“
Je potřeba další bádání
Publikované závěry mají svá omezení, protože se soustředí pouze na jedinou případovou studii, u níž byly známy nepravidelnosti mozkových funkcí způsobené epilepsií. Navazuje ale na dřívější výzkum, který zjistil podobné změny mozkových vln před a po srdeční smrti u potkanů.
Je tedy možné, že „vzpomínání na život“ v posledních chvílích života by mohlo být biologickou reakcí pozorovanou u všech živočišných druhů, nicméně vyvození jednoznačných závěrů vyžaduje další výzkum.
„Jako neurochirurg se občas setkávám se smrtí. Je nepopsatelně těžké sdělit zprávu o úmrtí zdrceným rodinným příslušníkům," řekl Zemmar. „Z tohoto výzkumu se můžeme dozvědět následující: přestože naši blízcí mají zavřené oči a jsou připraveni nás opustit, jejich mozek si možná přehrává některé z nejhezčích okamžiků, které v životě zažili.“