Po mohutné erupci sopky Krakatoa v roce 1883 byly zaznamenány záhadné zelené západy slunce. Vědci po více než 140 letech provedli simulace, které naznačují, jak k tomuto úkazu došlo a nakolik je ojedinělý. Podrobnosti přináší magazín New Scientist.
Dosud se předpokládalo, že podivné zelené západy slunce zaznamenané po erupci sopky Krakatoa, která se nachází mezi indonéskými ostrovy Jáva a Sumatra, byly pravděpodobně způsobeny velkým množstvím sirných aerosolů, které vulkán vyvrhl až do stratosféry.
Jak vzniky zelené západy slunce?
„Jak může fyzika nebo příroda vytvořit soumraky zelené barvy?“ ptal se sám sebe Christian von Savigny z univerzity v německém Greifswaldu, kterého zaujaly popisy takových západů slunce v několika měsících následujících po erupci sopky.
Například britský vědec, geograf a meteorolog Rollo Russel popsal „pozoruhodnou bělavě nazelenalou opálovou barvu nad sluncem při západu“. Zelené západy slunce popisovali i jiní, nicméně von Savigny neví o žádných obrazech, které by toto přízračné světlo zobrazovaly. „Nevíme, jaký odstín zelené to skutečně byl,“ konstatuje.
Pouhé vědomí, že světlo bylo zelené, stačilo k tomu, abychom se dozvěděli něco nového. Von Savigny a jeho kolegové použili model, který simuloval, jak by se v atmosféře rozptylovalo světlo, bylo pohlcováno a propouštěno různým množstvím sirných aerosolů, které Krakatoa vyslala do stratosféry.
Pravdu odhalila simulace
Na základě simulací zjistili, že k tomu, aby pozorovatel stojící na zemském povrchu viděl zelenou barvu, musely být částice aerosolu velmi velké – o průměru 500 až 700 nanometrů. Musely být také dostatečně početné, aby rozptýlily velkou část dopadajícího světla.
Tato analýza nám poskytuje poznatky, které bychom jinak neměli možnost zjistit. Matthew Toohey ze Saskatchewanské univerzity v Kanadě tvrdí, že informace o velikosti částic nelze získat z ledových jader tak, jak je bylo možné odvodit ze západů Slunce. Říká, že přidané podrobnosti z této analýzy odhadu materiálu, který Krakatoa vnesla do atmosféry, by mohly pomoci zlepšit naše chápání účinků erupce na klima.
Ačkoli to pravděpodobně nebyly poslední zelené západy slunce, které mohli lidé spatřit, jde o mimořádně vzácný úkaz. Na základě záznamů sopečných erupcí v ledových jádrech von Savigny odhaduje, že k erupci dostatečně velké na to, aby způsobila zelený západ slunce, dochází přibližně jednou za století.
Výsledky vědeckého bádání byly 26. února publikovány v odborném časopise Atmospheric Chemistry and Physics. Toto periodikum publikuje originální vědecké práce, které se zabývají širokým spektrem témat, od chemických procesů, interakcí mezi znečišťujícími látkami a atmosférou, až po vliv těchto procesů na klimatický systém Země.