První stupeň Falconu 9 vypadá na fotografiích poměrně male. Ve skutečnosti má ale asi 40 metrů. Všechny rakety jsou hodně velké a těžké. K překonání gravitace matičky Země je potřeba hodně energie.
Vesmírná raketa je velmi těžká především kvůli obrovskému množství paliva, ale ani samotná raketa rozhodně neváží jako pírko. Její hmotnost překonává hmotnost nákladu.
Vědci z Univerzity v Glasgow a Národní univerzity v ukrajinském Dněpru pracují na konceptu rakety, u které se smazává rozdíl mezi palivovými nádržemi a palivem.
Raketa se sama požírá
Kosmické rakety obvykle využívají kapalných pohonných hmot. Existují ale i rakety na pevné palivo – většinou přídavné boostery. Příkladem jsou rakety SRB amerického raketoplánu, které bude v nové podobě využívat raketa SLS.
Autofágní raketa bude využívat speciální palivové nádrže. Na vnější straně bude palivo v podobě silného plastu polyetylénu a uvnitř okysličovadlo. Jak motor pracuje, celá raketa je postupně posouvána do motoru, kde se spaluje. Na konci tak z rakety nezbude téměř nic.
Jednou z výhod je „vesmírná ekologičnost“. Kosmické smetí se nerozroste o další vyhořelý stupeň rakety, i když je pravdou, že tyto stupně obvykle dříve nebo později stejně shoří v atmosféře.
Na rozdíl od klasických raket na pevné pohonné hmoty je u autofágní rakety také možné účinně regulovat tah motoru – jednoduše tím, že regulujete rychlost, jakou je raketa posouvána do motoru.
Prototyp motoru se už testuje na Ukrajině. Pokud by se nápad podařilo přetavit do skutečného raketového motoru, sloužil by především k vynášení menších družic – tzv. CubeSatů.
Zdroj: Gla.ac.uk