Podle nového výzkumu Lancasterské univerzity, NASA a dalších autorů chrání ozonová vrstva vegetaci na Zemi a zabraňuje tak oteplování planety. Výsledky studie, publikované v odborném časopise Nature, dokazují, že Montrealský protokol, regulující látky poškozující ozonovou vrstvu, chrání také rostliny, a tím jejich schopnost zachytávat uhlík z atmosféry.
„Víme, že ozonová vrstva souvisí s klimatem. Víme, že skleníkové plyny ovlivňují ozonovou vrstvu. Nikdy předtím jsme však ozonovou vrstvu nespojili s koloběhem uhlíku na zemi,“ uvedl hlavní autor Paul Young, zabývající se atmosférou a klimatem na Lancasterské univerzitě ve Velké Británii.
Ozonový štít jako ochrana před UV zářením
Ozonová vrstva v horních vrstvách atmosféry neboli stratosféře blokuje ultrafialové záření, které může poškodit živé tkáně včetně rostlin. Ozonová „díra“, jež byla objevena v roce 1985, byla důsledkem emisí halogenovaných chlór-fluorovaných uhlovodíků, brom-fluorovaných uhlovodíků a částečně halogenovaných chlór-fluorovaných uhlovodíků.
To jsou chemické látky, které se kdysi běžně používaly jako chladicí média v chladničkách a pohonné plyny v aerosolech. Jejich používání bylo ukončeno Montrealským protokolem podepsaným v roce 1987 a jeho následnými dodatky.
Vědci se v minulosti pokoušeli simulovat, jak by vypadal svět, kterému jsme se zákazem freonů vyhnuli. Aktuální studie se vrací ke stejné otázce – co by se stalo, kdyby se freony nadále vypouštěly? Kromě dosavadních znalostí zkoumala také vliv na rostliny. Předchozí experimenty totiž nezohledňovaly dopady zvýšeného UV záření na rostliny a nebraly v úvahu, co by to znamenalo pro schopnost rostlin vázat uhlík.
Odborníci použili řadu modelů, aby získali ucelenější představu. Simulovali dva hypotetické scénáře: předpokládaný svět a svět, kterému se vyhneme. „Předpokládaný svět je podobný tomu, ve kterém se nacházíme v současnosti,“ řekl fyzik Luke Oman, zaměřující se na chemii a dynamiku atmosféry. „Svět, kterému se vyhneme, představuje cestu, kterou jsme se nevydali.“
Co kdybychom s freony nepřestali?
V případě druhého scénáře vědci předpokládali, že emise freonů budou od 70. let 20. století narůstat stejným tempem o 3 % ročně. Modely ukázaly, že v takové situaci by do roku 2050 došlo k velmi zásadnímu ztenčení ozonové vrstvy na celém světě. Do roku 2100 by ozonové díry vznikající v tropech byly horší než to, co bylo pozorováno u ozonové díry v Antarktidě.
Oslabená ozonová vrstva by propouštěla na povrch více škodlivého ultrafialového záření, které by bránilo rostlinám ukládat uhlík do svých tkání a do půdy. V důsledku toho by hladina CO2 v atmosféře mohla být až o 30 % vyšší, než je v současném stavu. Následkem toho by se Země v tomto scénáři do roku 2100 pravděpodobně oteplila o dalších 0,85 °C.
Globální ztenčení ozonové vrstvy by umožnilo, aby se na povrch dostalo výrazně více škodlivého slunečního UV záření, které by účinně spálilo rostliny. Stromy a vegetace na Zemi by byly mnohem méně efektivní ve fotosyntéze, což by omezilo jejich schopnost absorbovat uhlík z atmosféry a ukládat ho. Celkově by poškození rostlin vedlo k tomu, že by se v lesích, půdě a vegetaci uložilo o 580 miliard tun uhlíku méně.
Testovaný scénář odpovídá tomu, jak by vypadal svět bez Montrealského protokolu. Vědci ověřili své modely na základě historických údajů shromážděných družicemi NASA a dalších dostupných informací. Vzhledem ke globálnímu oteplování už sice o ozonové vrstvě moc často neslyšíme, ale NASA připomíná, že ji stále musíme chránit.
