Jsem očkován, v mé rodině všichni, v mém okolí všichni (už od ZŠ) = nikdo žádný problém. Už z logického hlediska je nesmysl, aby očkování cokoliv podobného způsobovalo, ano, někdo může mít nějakou chorobu v sobě a ta se nakonec stejně projeví, tak daleko ještě medicína není a moc dlouho nebude, aby toto ošetřila. Dokonce nemusí být bez chyb očkovací látka a přijde se na to až se zpožděním, NA ŽIVOT NENÍ ZÁRUKA A NIKDY NEBUDE.
Poznámka: Těm co se bojí smrti, případně snad skutečného života (což zní divně, ale i tak se to dá říct), tak ať někam zalezou, obejmou svého plyšového medvídka (jak radila jedna Ami univerzita) a čekají až přijde jejich hodinka. Napadlo někoho z těch strašpytlů, že vždy bude lepší, když zemře několik dětí, i kdyby startérem bylo očkování, ale ty stovky, tisíce a zřejmě víc přežijí. Podívejte se na úmrtnost v historii, případně dnes v zemích Afriky (v podstatě pohled do historie, který zažívají např. astronomové, když hledí dalekohledy), vychvalovaných "naší" Lejlou Abbasovou, kde rodí doma (ne v tom "strašném", špitálu kam ona již nechce - tak prosím, letenku a šup rodit domů, do tepla ...), a o očkování si většina tamních dětí, může nechat leda zdát. Takže kdo má pravdu, my civilizovaní lidé nebo ti, co se chtějí vracet na stromy?
Poznámka 2: Je smutné, když má někdo vážně nemocné dítě, případně i zemře, jedno z jakého důvodu, ale to neznamená, že takový člověk by se měl hroutit a dožít pod léky od psychiatra. Vždy by se měla taková rodina zvednout, pokud má věk na další dětí, mít je (zrovna jako ta AU rodina, co přišla o 3 děti, plus dědu nad Ukrajinou), a čas od času si vzpomenout na své zesnulé. Jestli se bude naše civilizace vyvíjet tímto směrem PAK NEDOPADNE DOBŘE.
