Výzkumy z poslední doby přinášejí nadějné zprávy o tom, že by ve Sluneční soustavě mohlo být podstatně více těles s podpovrchovým oceánem, než bychom ještě nedávno předpokládali.
Nová analýza dat získaných americkou meziplanetární sondou Voyager 2, spojená s počítačovým modelováním, vedla odborníky NASA k závěru, že by takový podpovrchový oceán mohly mít i čtyři největší měsíce planety Uran, tedy Titania (průměr 1 580 km), Oberon (1 520 km), Umbriel (1 170 km) a Ariel (1 160 km).
Odborníci již delší dobu podezřívali největší měsíc Uranu, tedy Titanii, že by vzhledem ke své velikosti mohla mít dostatek vnitřního tepla, díky rozpadu radioaktivních prvků. Ostatní měsíce tohoto plynného obra nebyly považovány za tolik slibné.
Julie Castillo-Rogez z výzkumných laboratoří NASA Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii a její spolupracovníci revidovali data získaná při průletu sondy kolem Uranu v osmdesátých letech, společně s daty pozemních observatoří. Zároveň vytvořili počítačové modely, které doplnili pozorováními mladších amerických sond Galileo, Cassini, Dawn a New Horizons u jiných těles Sluneční soustavy.
Titania a Oberon jako nejslibnější kandidáti
Z jejich analýz vyplynulo, že by zmíněná čtveřice měsíců Uranu měla mít k dispozici dostatek vnitřního tepla, které je potřeba k udržení velkých podpovrchových oceánů. Tento scénář je slibný především u dvou největších měsíců, tedy Titanie a Oberonu.
Jejich závěry pro další dva velké měsíce potvrzují nedávná pozorování Arielu, kde byl objeven relativně čerstvý materiál na povrchu, zřejmě vyvržený kryovulkány. Podobné struktury byly nalezeny na dalším měsíci Miranda, ten by ale vzhledem ke své velikosti 470 kilometrů zřejmě nebyl schopen dlouhodobě udržet kapalný podpovrchový oceán.
K existenci podpovrchových oceánů měsíců Uranu by měl přispět i předpokládaný obsah rozpuštěných látek, jako jsou chloridy a amoniak. Obsah těchto látek by měla doložit budoucí pozorování s využitím spektrometrů, které budou schopné detekovat vlnové délky spojené s výskytem uvedených látek.
Potvrzení či vyvrácení přítomnosti podpovrchových měsíců dalšími metodami představuje pro astronomy novou výzvu, protože postupy použité například u Jupiterova měsíce Europa, které využívaly analýzy specifických elektrických proudů, nejsou u měsíců planety Uran natolik spolehlivé.