Na webu a sociálních sítích se šíří první pořádné fotografie s vysokým rozlišením z vesmírného dalekohledu Jamese Webba. Jedná se o složené fotografie, které jsou zpracovány přímo v zařízení, uloženy a poté odeslány do řídícího centra na Zemi. Určitě vás ale překvapí, o jaké úložiště jde.
Podle informací webu IEEE.org JWST disponuje pouze jedním SSD s kapacitou pouze 68 GB, kterou pořizovanými fotografiemi zaplní přibližně za den. Takže každý den dochází ke kompletnímu přepsání většiny dat. Samotné fotografie za jeden den mají velikost až 57 GB (Hubbleův vesmírný dalekohled zvládal generovat kolem 2 GB fotografií za den). Přesné maximum systému ICDH (ISIM Command and Data Handling) je 48 Mb/s s rychlostí ukládání šesti snímků s rozlišením 2 048 × 2 048 pixelů každých 10,7 sekundy. Zbytek kapacity (3 %) 3,8 se používá pro různá data jako je telemetrie a podobně.
Inženýři počítají, že úložiště bude mít v tomto režimu základní životnost kolem 10 let, ale i po této době bude stále k dispozici 60 GB místa, zmíněných 8 GB tak budou tvořit už různým způsobem poškozené buňky.
A proč je vlastně kapacita úložiště tak malá? Musíme brát v potaz to, že s vývojem dalekohledu se začalo už v roce 2003. Nejen že v té době byla SSD ještě v plenkách, ale také nejde o běžné SSD, ale o speciální model s označením SSR (Solid State Recorder), který má řadu nadstandardních ochran, včetně pokročilé redundance, protiradiační strukturu a podobně.
Stahování dat na Zemi probíhá pomocí frekvencí v pásmu Ka-band (až 25,9 GHz) s rychlostí 28 Mb/s. Během jednoho dne se stahuje ve dvou čtyřhodinách vlnách, kdy se vždy stáhne 28,6 GB dat.