Vikingové nebyli jen nájezdníci a hrdlořezové, ale také velmi zdatní obchodníci, kteří rozestřeli své aktivity od Grónska až po Cařihrad. Nové důkazy o jejich obchodních aktivitách přinesly vykopávky v Kyjevě z roku 2007, jež byly v následujících letech zpracovány mezinárodním týmem pod vedením Jamese Barretta z univerzity v norském Trondheimu.
Ve vrstvách datovaných na počátek 12. století tu vědci našli úlomky skla, železný meč pocházející z území dnešního Německa a také tisíce úlomků zvířecích kostí. Mezi kostmi vynikalo devět masivních úlomků, v kterých se podařilo identifikovat kosti z přední části mrožích lebek.
Barrett a jeho spolupracovníci izolovali z těchto kostí DNA a její analýzou zjistili, že pocházely z populace mrožů žijících výhradně na západním pobřeží Atlantiku. Podobně tomu bylo i s malými úlomky ozdobných předmětů vyrobených z mrožích klů. Tyto předměty putovaly na břehy Dněpru z grónských lovišť využívaných Vikingy a vzdálených čtyři tisíce kilometrů.
Z kanadské Arktidy na východ Evropy
Kly mrožů patřily ve středověku k vysoce ceněným komoditám a pro vikingské osady v Grónsku představoval lov mrožů a export klů jeden z významných pilířů jejich ekonomiky. Kly se exportovaly i s přední částí lebky. Z té se vylamovaly až na místě, kde byly kly určeny ke zpracování na nejrůznější luxusní předměty. V Evropě ale i v muslimském světě se používaly k výrobě jílců mečů, figurek pro šachy a jiné hry nebo pro výrobu náboženských předmětů.
Historici byli přesvědčení, že grónské mroží kly se uplatňovaly hlavně ve Skandinávii osídlené Vikingy. U mroží „slonoviny“ využívané na území Kyjevské Rusi předpokládali, že pochází z arktických oblastí na pobřeží Barentsova moře. Import grónských klů daleko na východ je tedy velkým překvapením.
O vikingském importu mrožích klů svědčí i způsob jejich zpracování, který je rovněž typický pro Vikingy. Ukrajinští archeologové našli později i několik hracích figurek vyrobených z mrožích klů. Ty patřily do deskové hry hnefatafl, která se podobala šachům a byla ve 12. století v oblibě na severu Evropy.
Studii zveřejněnou vědeckým časopisem Proceedings of the Royal Society B uzavírají Barrett a spol., konstatováním, že mroží kly nalezené v Kyjevě pocházejí z Grónska nebo z ostrovů kanadské Arktidy.
Konec loveckých žní
Ve starší studii publikované časopisem Quartenary Science Review Barrettův tým zjistil, že mezi roky 1000 a 1400 našeho letopočtu se lebky mrožů ulovených grónskými Vikingy stále zmenšovaly. Svědčí to o velmi intenzivním lovu, z kterého se mroží populace nedokázala vzpamatovat. Vikingové zabíjeli stále mladší zvířata.
Nálezy z Kyjeva staví toto zjištění do nového světla. Odbytiště mrožích klů byla mnohem rozsáhlejší, než si vědci doposud představovali. Vikingové jimi zásobovali nejen západní Evropu, např. irský Dublin nebo norský Trondheim, ale také východní Evropu, kde jim Kyjevská Rus sloužila jako základna pro další export klů dále až do Byzance.
Zboží putovalo z přístavů na pobřeží Atlantiku přes Baltské moře dál na východ a pak po tocích řek Dněpr a Volha do Černého moře. Kyjevu na březích Dněpru patřila v této obchodní síti úloha významného obchodního uzlu.
Ve 14. a 15. století už museli grónští Vikingové podnikat lovecké výpravy na stále vzácnější mrože daleko na sever, kde vládlo podstatně drsnější klima. Rizika takových výprav byla vysoká a výsledek navzdory vynaložené námaze nejistý. To, spolu s narůstající konkurencí slonoviny dovážené z Afriky, vedlo nakonec ke kolapsu obchodu s mrožími kly. Byl to zřejmě také jeden z důvodů, proč Vikingové své grónské osady nakonec opustili.
