Na podzim roku 1879 neměli dva dospívající synové majitele farmy Gokstad v obci Sandefjord na jihu Norska do čeho píchnout. Aby si ukrátili dlouhou chvíli, rozhodli se kopat na blízkém kopci známém jako „králova mohyla“.
Doufali v zajímavé nálezy, protože se tradovalo se, že v králově mohyle leží velká loď. To se potvrdilo poté, co se o snahách farmářských synků doslechl historik Nicolaysen z Univerzity v Oslo a na jaře 1880 zahájil cílený archeologický průzkum mohyly.
Mohylu tvořil jíl a rašelina navršené do výšky pěti metrů. Její průměr se blížil pětačtyřiceti metrům. Ve vikingských dobách byla mohyla zřejmě ještě větší. Plavidlo známé jako „gokstadská loď“ v ní bylo uložené v jílu pod úrovní okolního terénu. Příďové i záďové sloupky v průběhu času vykoukly z jílu ven a podlehly zkáze. Jinak však byla loď výjimečně zachovalá.
Typická vikingská loď o šířce pět metrů a délce třiadvacet metrů byla vyrobena z dubového dřeva. Palubu tvořila borová prkna, která bylo možné snadno zvednout. Posádce to dovolovalo v případě potřeby rychle vylévat z lodi vodu. Podpalubí také nabízelo úložný prostor pro náklad. Zkáza příďového sloupku nedovoluje určit, jestli loď nesla na přídi typickou dračí hlavu.
Na každé straně lodi se ale našlo upevněných dvaatřicet štítů natřených střídavě žlutou a černou barvou. A právě tyto štíty nyní podrobil novému výzkumu archeolog Rolf Fabricius Warming ze Stockholmské univerzity. Výsledky svého bádání zveřejnil ve vědeckém časopise Arms and Armor.
Královský pohřeb
Kulaté vikingské štíty upevněné k trupu lodi nalezené v gokstadské královské mohyle byly považovány za přísně ceremoniální předměty určené speciálně pro pohřební rituál. Naznačovaly to třeba jejich barvy. Warming ale došel k závěru, že štíty chránily válečníky v bitvě. Původně byly potaženy surovou kůží a používaly se v boji muže proti muži.
„Štíty z Gokstadu odpovídají přesně našim představám o štítech určených pro boj,“ říká Rolf Warming „Jejich řemeslné zpracování odpovídá tradičnímu plochému kulatému štítu hojně používanému ve Skandinávii od počátku 3. do konce 13. století."
Ke korábu bylo přivázáno nad otvory pro vesla celkem čtyřiašedesát štítů. Warming se domnívá, že každý patřil jednomu členu posádky. Není pochyb o tom, že loď původně sloužila k plavbě po moři a Vikingové na ní podnikali plavby za nejrůznějším účelem. Vyráželi na ní na loupeživé výpravy i za obchodem.
Někdy kolem roku 900 ji ale vytáhli na souš a použili ji jako místo posledního odpočinku významného Vikinga. Toho uložili do pohřební komory zakryté několika vrstvami březové kůry. Archeologové našli v komoře zbytky hedvábí protkaného zlatou nití a domnívají se, že jde o pozůstatky luxusní tapisérie, která zdobila vnitřní stěny komory.
V komoře uložili na lůžko muže ve věku něco málo přes čtyřicet let. Byl mohutné postavy a měřil mezi 181 a 183 centimetry. Stopy po řezných ranách na obou nohou dokazují, že zemřel v boji. Rána v pravé lýtkové kosti mu zřejmě nedovolila stát vzpřímeně. Smrtelná ale nebyla.
Muž zemřel na zranění nožem na vnitřní straně pravého stehna, kde byly zasaženy velké cévy, což vyvolalo rozsáhlé krvácení. Ve vikingských dobách byl úder vedený na nohy celkem běžnou bojovou technikou.
I když se o muži z Gokstadu mluví jako o králi, archeologové ve skutečnosti nevědí o jeho identitě zhola nic. Velkolepý pohřeb ale naznačuje, že to byla důležitá osoba. Když ne král, tak aspoň nějaký náčelník. Jeho zbraně a šperky zmizely, což vědci přisuzují vyloupení hrobu ještě ve vikingských časech. I tak se toho našlo v gokstadské mohyle dost.
Muž dostal pro posmrtný život výbavu nástrojů ze železa, olova a zlaceného bronzu, kuchyňské náčiní, šest postelí, stan, saně a tři loďky. V mohyle bylo pochováno dvanáct koní, osm psů, dva jestřábi a dva pávi. Nález pávů dokazuje, že muž z Gokstadu měl rozsáhlé styky se vzdálenými zeměmi. Ptáci mohli být darem od jiného vladaře, ale mohlo jít také o válečnou trofej.
Další výzkum ukáže víc
Warming se zaměřil na čtyřiašedesát gokstadských štítů. Ty byly vyrobeny z dřevěných desek a byly vybavené typickou železnou polokoulí známou jako boss. Bojovník držel štít za dřevěné madlo. Štíty byly lehké a snadno se ovládaly. Žlutý a černý nátěr vytvářel ze vzájemně se překrývajících štítů vzor střídajících se žlutých a černých půlměsíců.
Nešlo ale o štíty vyrobené speciálně pro potřeby pohřebního rituálu. Podle Warminga byly štíty původně potažené kůží, která k nim byla přišita. Svědčí o tom zbytky organické hmoty na dřevě a otvory dovolující protažení nitě dřevem štítu.
„Gokstadské štíty byly používány k boji a nebyly jen pro ozdobu,“ tvrdí Warming. „Pravděpodobně byly součástí vybavení lodi a posádka je používala na palubě, na moři i na souši."
Lodě sehrávaly v životě Vikingů klíčovou roli. Od 8. století na nich podnikali nájezdy, jejichž cílem bylo loupit a unášet zajatce do otroctví. Od této praxe Vikingové upustili až po 10. století, kdy se tito obávaní hrdlořezové obrátili na křesťanství.
Vikingské lodě pluly pod čtvercovými plachtami, ale při špatném větru nebo při plavbě po řekách je Vikingové poháněli vesly. Malý ponor a lehký trup lodi dovoloval Vikingům zajet těsně ke břehům a v případě potřeby vytáhnout lodě na břeh.
Podle Warminga sloužily štíty na lodi z Gokstadu jako přídavné pancéřování. Když bylo potřeba, odvázali je Vikingové od lodního trupu a kryli se jimi v boji. Neexistuje žádný přímý důkaz o použití gokstadských štítů v nějaké bitvě. Jsou na nich ale patrné zářezy a vruby, což naznačuje, že štíty byly použity ve skutečném boji. Warming považuje štíty za velmi důležitou, ale často přehlíženou součást vikingské výzbroje.
O tom, že štíty z Gokstadu nesloužily ceremoniálním účelům, se spekulovalo už dřív. Warmingova studie ale dostává tyto spekulace na pevnější půdu vědeckých důkazů. Odborníci se nicméně shodují v tom, že hledání pravdy o gokstadských štítech bude ještě složité a bude k tomu nutný další výzkum, v němž spojí síly odborníci mnoha různých profesí.