Vikingové obývali pobřeží Grónska od roku 985 až do roku 1450. Farmařili, lovili mrože a v „Zelené zemi“ se jim vedlo celkem dobře. Jenže pak najednou své osady opustili a záhadně zmizeli. O důvody tohoto vyklizení pozic se vědci přou. Vikingové se uměli poprat s nepřízní osudu. A pokud odněkud prchli, museli k tomu mít vážné důvody.
Podle některých teorií se nevypořádali s nástupem chladnějšího klimatu tzv. malé doby ledové. Podle jiných se dostali do konfliktů s Eskymáky. Další teorie dávají útěk Vikingů do souvislosti s rozmachem lovu slonů v Africe, protože ten zajistil přísun slonoviny do Evropy a zcela zdevastoval obchod Vikingů s do té doby vysoce ceněnými mrožími kly.
Tým vedený Marisou Borreggineovou z Harvard University nyní přichází s novými důkazy, které svědčí o tom, že hlavní roli sehrála stoupající hladina moře. Jejich studii otiskl vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.
„Existuje mnoho teorií o tom, co vyhnalo Vikingy z jejich osad v Grónsku,“ říká Marisa Borreggineová. „Podle některých se Vikingové nedokázali přizpůsobit prostředí, podle jiných čelili nesčetným výzvám, od sociálních nepokojů, ekonomických potíží, politických problémů až po změny životního prostředí.
Měnící se krajina se ukazuje jako další významný faktor, který komplikoval Vikingům život v Grónsku. Mohla to být ta příslovečná poslední kapka, která je donutila grónské osady opustit.“
Ochlazení klimatu a vzestup moře
Odchod vikingských osadníků z Grónska se odehrál na počátku tzv. malé doby ledové, která zvláště silně dopadla na oblast severního Atlantiku. Ochlazení klimatu s sebou obvykle přináší pokles hladiny moří a oceánů. V Grónsku však má pokles teplot v důsledku kombinace mnoha různých vlivů přesně opačný účinek.
„Vody severního Atlantiku se vážou v nově vznikajícím ledu a z toho bychom mohli intuitivně usuzovat, že hladina moře poklesne,“ poznamenává Borreggineová. „Při bližším pohledu na dříve publikované geomorfologické a paleoklimatické údaje a s ohledem na výsledky modelování růstu ledových příkrovů se ale ukáže, že v Grónsku nastal opak.
„Zvláště to platí pro oblasti osídlené Vikingy. Tam jsme svědky izostatického působení ledu, procesu, který vede ke změnám v gravitačním poli, rotační ose a k deformacím zemské kůry v závislosti na tom, jak led roste nebo taje. Díky tomu jsme s to odpovědět na otázku archeologů: Proč Vikingové opustili grónské osady?“
Vědci zjistili zarážející skutečnosti. Gravitace zvedala hladinu moře a zároveň docházelo také k poklesu grónské pevniny stále více zatěžované narůstajícími ledovci. Osady tak byly náchylnější k záplavám. Pro osudy vikingského osídlení Grónska je zajímavé období mezi roky 1000 a 1450, kdy je jasně patrný trend k vzestupu mořské hladiny.
Ta v té době nezadržitelně stoupala už několik tisíc let. Borreggineová a spol. ale poukazují na lokální efekty v důsledku sedání zemské kůry a gravitačního tahu vody směrem k narůstajícímu ledovému příkrovu.
"Země je zatlačována dolů a zároveň stoupá hladina moře. Je to dvojí úder,“ poznamenává Marisa Borreggineová.
Stálá hrozba záplav osad i polí
Vikingští osadníci zažili v Grónsku zvýšení hladiny moře až o 3,3 metru, což je podle Borreggineové a spol. „dvakrát až šestkrát rychlejší tempo, než jakým se zvyšovala hladina moří ve 20. století“.
„Bylo to docela intenzivní,“ konstatuje Marisa Borreggineová.
Výsledky archeologického výzkumu osad Vikingů se v kombinaci s výsledky výzkumu týmu Marisy Borreggineové skládají do dramatického příběhu. Vědci poukazují například na částečně zatopené ruiny vikingského skladiště a také na to, že tři čtvrtiny vikingského osídlení leží do kilometru od záplavové oblasti. "Záplavy hrozily všude a prakticky kdykoli,“ říká Marisa Borreggineová.
Vzestup mořské hladiny se promítl i do stravy Vikingů, když přešli od vlastních zemědělských produktů k většímu podílu potravin získávaných z moře. Zřejmě k tomu byli donuceni, když jejich pole zaplavilo moře nebo půdu prosytila mořská sůl. „Vikingové se pokoušeli stoupající hladině moře přizpůsobit,“ dodává k tomu Borreggineová.
Když se klima ochladilo a nastoupila malá doba ledová, čelili Vikingové kromě dalších výzev také neustálým záplavám. Autoři studie k tomu dodávají, že trvalý dopad vzestupu mořské hladiny v důsledku klimatických změn je vysoce aktuální i v současnosti.
Kromě jasných paralel ale vidí Borreggineová i jeden zásadní rozdíl: „Vikingové vlastně neměli na výběr. Nemohli zastavit malou dobu ledovou. My můžeme přispět ke zmírnění změny klimatu, a na rozdíl od Vikingů jejím následkům uniknout.“