Na nizke orbite by mohly roztahnout solarni plachty a doklouzat na vyssi :)Sledoval jsem tudle jeden dil boricu mytu, tusim 12-13 serie. Zalepili trubici izolepou, vysali vzduch a pak jednu stranu praskli. Po dalsich upravach docilili vystreleni pinpongoveho micku rychlosti az 800 (tusim mph). Napadlo mne, ze by slo udelat i dalsi upravy- do zadni strany natlakovali pridavny vzduch- ja bych pridal jeste podtlakovy ventil do predni casti. Kdyz se na konci nizke vakuum stlaci priletenym mickem-pistem, tak aby vzduch sel pryc a nepribrzdoval micek- no, a proc by micek nemohl byt naboj elektro-magnetickeho dela?- a pokud bych to vystreloval do vesmiru, kolmo, tak bych pridal i zaklopku, ktera mi po opusteni strely zachyti zbytek plynu, abych do vesmiru nevypoustel zbytecne kyslik. Klidne by to mohla byt trubka smerujici zpet k zemi.Zajimalo by mne, jak by neco podobneho fungovalo ve vesmiru. Tam je cistejsi vakuum, plni ho jen ridke plyny ze slunce. Kdyby se tam podtlakovala trubka, jakou rychlosti by slo vystrelovat pingpongovy micek naplneny vakuem okoli?
Mám doplňující otázku. V atmosféře vysáli z trubky vzduch, tím docílili nížšího tlaku v trubce, než v okolí. Tedy se uvnitř trubky malinko přiblížili blíže k vakuu. Čím větší rozdíl tlaku v trubce/okolí, tím rychleji dojde k vystřelení míčku. Můžete mi vysvětlit, jak chcete snížit tlak v předmětu, který je ve vakuu? Jak chcete dosáhnout nižšího tlaku, nižsího obsahu látek v prostředí, kde se obsah látek v prostoru blíží nule, aby se míček vůbec pohnul?
Přijde mi to takové zmatené, ale já jsem pochopil, že zalepili trubku a vysáli vzduch kolem, takže trubka byla natlakovaná (taky jak by něco vysáli ze zalepené). Přijde mi ale zvláštní, že by izolepa udržela tlak jedné atmosféry...
Vysáli vzduch z trubky (třeba ventilem, to je jedno) a pak jeden konec prudce otevřeli (tím, že pásku nechali prasknout). Tím pádem na jedné straně míčku bylo vakuum (v praxi jen snížený tlak), zatímco na druhé atmosférický tlak. Atmosférický tlak na míček působil vyšší silou než vakuum a to jej uvedlo do pohybu. Naprosto totožného efektu dosáhnete pokud trubku z jedné strany zavaříte a pustíte do ní stlačený vzduch. Nebo pokud tam nasypete střelný prach a ten zapálíte. Důležitý je jen rozdíl tlaků. Celý pokus je šokující jen tím, na jak velkou rychlost dokáže pouhý atmosférický tlak míček rozpohybovat. A to je zase šokující jen tím, že si v běžném životě neuvědomujeme, jak moc vysoký atmosferický tlak je.Izolepa atmosférický tlak vydrží celkem v pohodě pokud je dostatečně tlustá a trubka dostatečně malá. Jde jen o poměr síly pásky k průměru trubky. A protože není řečeno jakou pásku použili, tak bych klidně věřil, že pro pokus stačila.
Pokud je míček v trubec a té snížený tlak, tak otevřením trubky se nahrne vzduch dovnitř, to by ten míček měl vyletět na druhé straně, která ale byla zavřená... Nebo to prorazilo ven na druhé straně?Jinak atmosférický tlak je celkem velký, ale normálně to člověk nevnímá, protože je i uvnitř předmětů, tak se to vyrovná a není to nijak cítit. Těch 100kPa je 100kN na metr čtverečný, tj asi jako deset tun závaží (plocha kůže u člověka je myslím 2 metry čtverečný). Třeba při dekompresi v letadle se ten rozdíl tlaku projeví už trochu dramatičtěji 🙂.
Míček vyletí na druhé straně, ano. Neviděl jsem ten konkrétní pokus, takže nevím, jestli membránu prorazil nebo se o ni zastavil, ale pokud byla trubka dost dlouhá, tak ji mohl snadno prorazit.A ano. Metr krychlový vzduchu váží něco málo přes kilo. Ale těch krychlí je na sobě naskládaných pěkných pár tisíc.
"Na nizke orbite by mohly roztahnout solarni plachty " Asi tak jako ponorka roztáhne plachty půl kilometru pod vodou." rychlosti az 800" Tuším rychlost vzduchu je o kapánek menší, ale pořád expanzí hořící směsi lze dosáhnout větších rychlostí (rozuměj spalováním střelného prachu) "naboj elektro-magnetickeho dela" Protože elektřína se v těchto zbraních používá právě proto, aby se dosáhlo řádově větších rychlostí, než je možné tlakem plynů?"vystreloval do vesmiru" Slyšel jste o tom, že konstrukcím nedělá dobře zrychlení v řádů tisíců G a pohyb supersonickými rychlostmi v husté atmosféře?"Zajimalo by mne, jak by neco podobneho fungovalo ve vesmiru. " Jste neviděl toho žlutého robota s hasičákem, tuším Wall-E?
Pokud na nízké orbitě roztáhnete plachty, tak jediné čeho dosáhnete je, že vás zbytky atmosféry stáhnout zpátky na zem. Je to dokonce jeden z navrhovaných (a testovaných) způsobů jak urychlit pád satelitů z nízké oběžné dráhy po ukončení životnosti. Zvedat orbitu plachtami jde, ale musí se buď velmi, velmi precizně kontrolovat orientace satelitu, nebo se musí začít na vyšší dráze.Ohledně vámi navrhovaného pokusu, pro účely tohohle pokusu je tam tlak efektivně nula (plyny (a nejsou tam jen ty od slunce) jsou tak řídké, že se molekuly vzájemně nesrážejí a tak neplatí Pascalův zákon, tím pádem se ani nedá mluvit o tlaku v klasickém smyslu slova), takže dosažená rychlost míčku závisí výhradně na tlaku plynu který použijete k tlakování trubky a hmotnosti míčku, a sice skrze druhý pohybový zákon.Pro urychlení objektu už ve vesmíru je ale takový přístup vcelku nepoužitelný, protože prostřednictvím akce a reakce tím urychlíte na druhou stranu (respektive zbrzdíte) tu trubku s tlakovacím mechanismem a k jejímu zastavení byste stejně potřeboval klasický motor. A v tu chvíli máte jednodušší dát motor rovnou na míček a vykašlat se na trubku.
tlak v komore brokovnice je tusim 300 atmosfer, v klasickych palnych zbraniach este vyssi. s tlakom jednej atmosfery by si toho moc do vesmiru nevystrelil. na pinpong micek to staci, ale cokolvek tazsie by sa ledva pohlo.delo je na taketo ucely velmi nevhodne, pretoze udeluje najvyssiu rychlost v najhustejsej casti atmosfery a cim je rychlost vyssia, tym vyssi je odpor a teda aj straty. nehovoriac o brutalnych pretazeniach, ktore zvlada iba specialna elektronika
Přetížení by za určitých okolností až takový problém být nemuselo. I když by takový způsob byl nevhodný pro citlivější náklady (ehm, třeba posádku), stále by to byl skvělý způsob jak do vesmíru dostat surové materiály a polotovary, ze kterých by se relativně levně dalo vyrábět na oběžné dráze. Problém je teplo, které bude působit na náklad při hypersonické rychlosti kterou to musíme vystřelit. A s tím související nepříjemná skutečnost, že i ty nejodolnější materiály mají sklon se při dostatečně vysoké teplotě roztékat.
Jestli se chcete pomocí plachet dostat na vyšší orbitu, nezbude vám než se naučit křižovat proti solarnímu větru 😉
No... jenže ono to jde. A docela dobře. Stačí kontrolovat orientaci satelitu tak, aby v určité části dráhy byly plachty natočené kolmo k solárnímu větru a v určité rovnoběžně. Je to pomalé, ne moc praktické, ale zcela možné.
Toto mohu potvrdit, nedávno jsem to sám vyzkoušel v Kerbalech.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.