Plasty jsou všude. Na polyetylénový sáček narazila nedávno ponorka dokonce na dně Mariánského příkopu v hloubce přes deset kilometrů. Při letošním úklidu na svazích nejvyšší hory světa Mount Everestu snesli Šerpové do základního tábora kromě čtyř mrtvol také 11 tun odpadků. Významný podíl patřil plastům.
Značná část plastů znečišťujících životní prostředí snadno unikne naší pozornosti. Tzv. mikroplasty jsou definovány jako částice menší než 5 milimetrů a mnohé částice z této kategorie ani nejsou viditelné pouhým okem. Tým kanadských vědců pod vedením Kierana Coxe z University of Victoria nyní prověřil, kolik mikroplastů lidé konzumují. Došli k neradostným závěrům.
Průměrný obyvatel Severní Ameriky dostane za rok do těla přinejmenším 120 000 částic mikroplastů. Patří k nim drobné úlomky nejrůznějších plastových výrobků, které se drolí na stále menší a menší části. Vydatným zdrojem mikroplastů jsou i syntetické tkaniny, např. vlákna z fleecových mikin a bund.
Výroba syntetických vláken a tkanin představuje obří byznys s ročním globálním obratem přes padesát miliard dolarů, přičemž objem produkce tohoto průmyslového odvětví nestále roste. Z řady těchto materiálů se uvolňují mikroskopická vlákna při běžném nošení, ale především při praní. Z pěti kilo prádla se v pračce uvolní asi šest milionů mikroskopických vláken.
Čističkami odpadních vod procházejí tyto mikroplasty, aniž by se zachytily na filtrech. Z řek pak putují do moří a oceánů. Třeba na plážích Baleárských ostrovů je v každém kilogramu písku až 37 000 částic mikroplastů. Více než polovina připadá právě na vlákna ze syntetických tkanin.
Zamořená voda v plastových láhvích
Mikroplasty, které jsme vypustili do přírody, se k nám vracejí v potravinách a nápojích. Vlákna z naší fleecové bundy se mohou dostat až do mořských ryb a my je pak sníme třeba s porcí tresky či makrely. Každý z nás je zřejmě vystaven jiné zátěži mikroplasty v závislosti na tom, kde žije, co jí a pije, zda je muž nebo žena, jak je starý nebo jaké má hobby.
Významnou porci mikroplastů dostávají do těla lidé, kteří pijí výhradně vodu z plastových láhví. Zatímco konzumenti vody z kohoutku ročně vypijí asi 4000 částic mikroplastů, pijáci vody dodávané v „petkách“ a dalších umělohmotných lahvích jich spolykají za rok navíc 90 000.
Autoři studie měli k dispozici údaje o obsahu mikroplastů jen pro potraviny pokrývající patnáct procent celkového příjmu energie Američanů s potravou. O intenzitě přílivu mikroplastů z některých potravin nemáme zatím tušení. Proto autoři v závěru studie publikované ve vědeckém časopise Environmental Science and Technology píší: „Náš odhad konzumace mikroplastů Američany je s vysokou pravděpodobností těžce podhodnocený.“
Zatím není jasné, jaká zdravotní rizika takovou konzumaci mikroplastů provázejí. Mikroskopické částice plastů mohou vstupovat do lidského organismu sliznicí plic a střev. Ve střevech se z nich mohou uvolňovat toxické látky, které se plast vychytal z životního prostředí. Ze střev a plic mohou mikroskopické částice vstupovat do krve a odtud do dalších tkání a orgánů.
„Nyní je jasné, že mikroplasty v určitém množství škodí,“ vysvětluje člen výzkumného týmu Garth Covernton. „Ale zatím jsme nedospěli tak daleko, abychom mohli jednoznačně rozhodnout, zda průměrný přísun mikroplastů škodí tak, jako jedna vykouřená cigareta za život, nebo zda to odpovídá chronické zátěži na úrovni jednoho balíčku cigaret vykouřených denně.“
Pramen: Environmental Science and Technology