Jupiterův měsíc Io je čtvrtým největším měsícem Sluneční soustavy. Kromě velikosti a výstřední barvy je známý především horečnatou sopečnou činností, kterou pohánějí slapové síly.
Jejich zdrojem jsou gravitační „hrátky“ mezi Io, Jupiterem a dalšími velkými měsíci Europou a Ganymedem. Na povrchu Io se nachází více než 400 aktivních sopek, což z něj dělá nejvíce vulkanicky aktivní těleso celé Sluneční soustavy.
Přímo na místě, tedy u Jupiteru a jeho měsíců, teď pracuje sonda Juno. Výzkum měsíců Jupiteru ale rovněž probíhá díky přístrojům tady na Zemi. Erin Redwing z americké University of California, Berkeley, a její kolegové analyzovali pozorování atmosféry měsíce Io, která uskutečnila soustava radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimetre/Submillimetre Array) v Chile.
Badatelé se přitom zaměřili na plynné chloridy, sodný a draselný, které na Zemi známe v mnohem méně žhavé podobě. Z pozorování vyplynulo, že tyto látky opouštějí magmatické krby vulkánu na měsíci Io v lávě, jejíž teplota přesahuje 1 000 °C. Ani chlorid sodný ani chlorid draselný přitom nezůstávají v atmosféře měsíce Io déle než pár hodin.
Jako přírodní laboratoř
Nejde jen o to, že Io je fascinující těleso plné vulkanismu. Jani Radebaugh z americké Brigham Young University, která se na novém výzkumu nepodílela, před časem prohlásila, že měsíc Io je jako přírodní laboratoř, která nám přibližuje dávno Zemi, nedlouhou po jejím vzniku a zároveň v době, kdy na Zemi vznikal život. Proto je to atraktivní cíl pro výzkum.
Podle Radebaughové je na nové studii významné potvrzení, že vulkány Io většinou soptí bazaltovou lávu. To znamená, že láva na měsíci Io má zřejmě mnoho společného s mořským dnem pozemských moří, „moři“ na povrchu našeho Měsíce i horninami na Venuši a Marsu.
Rozlišení při pozorování soustavou radioteleskopů ALMA je tak velké, že vědci mohli zmapovat jejich rozložení v různých oblastech měsíce Io. Z výsledků vyplývá, že i když jsou oba zmíněné chloridy nepochybně vulkanického původu, jejich vzájemný poměr se může lišit u různých vulkánů.